Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Přelud

3. září 2012 v 11:19 | Angela |  Dopisy od Niny pro Trigorina
Stojím na náměstí plném lidí a i když jsi nejspíš 200 km daleko, mám pocit, že stojíš přímo za mnou. Protože jediné po čem prahnu, je tvé obětí. V těch nejkrásnějších chvílích, které zažívám, vím, že mi chybí jediná věc. Nepotřebuji tě jen v nejtěžších chvílích, ale i v těch nejkrásnějších. Cítím, že mi chybí kus srdce, abych mohla cítit úplně. Chci, abys cítil to, co já, chci cítit, co cítíš ty. Je to tak těžké? Spolu je přece všechno lehčí, jednodušší. Podlamují se mi nohy pod tou tíhou, kterou musím nést, ale co mám dělat, když jsi ji odmítl nést se mnou - smířit se? Jednou jsi mi to nabídl, to se přece nědělá, abys couvnul. Doufám, že si uvědomuješ, co zlého jsi udělal. Věděl jsi, že si to ponesu s sebou spolu s tím, co už mi naložil osud. Věděl jsi však, že mi zničíš i mé štěstí, mé malé osobní štěstí, se kterým nemáš nic společného? Měl jsi mi šťastné chvíle dávat a ne sebrat i v okamžicích, ve kterých se mnou nejsi...

Téměř cítím, jak mě držíš
Do očí se mi derou slzy
Cítím horkost tvého těla
Jsi tu se mnou
Ale kde?
Nevidím, ale cítím...
Vidíš to, co já skrz mé oči
Není to nádhera?

Večer půjdeme spát šťastni těšíc se z těch krásných chvil...
Když ulehám do prázdné postele, hruď mi svírá bolest...
A dusí naše společné štěstí

Ta silná vzpomínka mohla za to, že jsi mě pak přišel navštívit do snů...
A nebyl to sen krásný, jaký by měl být...
Už i můj milosrdný spánek se otočil proti mě...
Vzpomínka, pocit, přelud, který mě pronásledoval, někdy více a někdy méně...

Nemůžu prostě spát? Hlavou se mi míhají ty myšlenky... Za to může ten sen, který rozjitřil vzpomínky a vyburcoval fantazii... Když jsem k tobě byla naposledy paranoidní, mé doměnky se ukázaly správné. Co když jsou i teď? Ach ta představivost... Mučí mě. I kdyby to byla pravda...já doufám, že není...můžu ti snad bránit...? Jak těm pocitům vzdorovat. Jen pomyšlení, že nemůžu nic dělat, mě dusí. Stahuje se to kolem mého krku jako oprátka. I když to nemusí být pravda. Ale co když je...a co když tě uvidím...s jinou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama