Samozřejmě, že lžu. Jedno mi to není. Není mi jedno, kde jsi, co tam děláš a s kým to děláš. Ale můžu se tak tvářit. I když mě to zevnitř sžírá a trhá na kusy, je snažší tvrdit celému světu, že mi na tom nezáleží.
Ach ano, spousta lidí to zná, spousta to prožívá, mnozí se z toho dostanou a jiní ne. Umírat pro lásku toho druhého... Ano, zní to jako románová pitomost, ale když to příjde, jen těžko se tomu brání.
A v ten okamžik je vám všechno jedno. Až na jedno.
Každý den myslím na tvé modré oči, na tvé hnědé vlasy, na tvůj levý malíček s jeho pigmentovými skvrnami a zvláštní dovedností ohnout pouze první článek. Samozřejmě si spoustu takových maličkostí pamatuji i o muži, který byl před tebou, ale na to vzpomínám s nostalgickým úsměvem a rozhodně ne tak často. Ale na tebe myslím s láskou a to bolí.
Překlenout minulost není jednoduchá věc. Jak dlouho to bude trvat, měsíce, roky? A pak se možná dostanu do skupiny lidí, která může při pohledu na svou bývalou lásku s klidným svědomím říct: "Je mi to jedno..."