Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Listopad 2011

Bisexualita aneb ne vždy je to jen póza:)

15. listopadu 2011 v 21:04 | Angela |  Angelin sloupkovník aneb názory jednoho blba
Tak na toto téma jsem měla jednou prima rozhovor se svým přítelem. Zrovna řídil svůj modrý Ford Fiesta (kterého jsem pojmenovala Diblík), když do úplného ticha zahlásil: "Já stejně vím, co máte s tou ... ."
Nejspíš jsem i zrudla a vykoktala jsem "On ti někdo napráskal, že jsme se někdy líbaly?"
Vyděsil se a téměř strhnul volant.
"Líbaly? Já myslel, že je to jen póza, že to jen hrajete..."
"Aha, tak to bych ti asi neměla říkat, že jsme spolu spaly...."
Očividně mu to vyrazilo dech. Ale nakonec to rozdýchal a přijmul můj argument "vždyť si říkal, že ti to nevadí", i když s brbláním, že ho nenapadlo, že k tomu opravdu dojde. Takže pánové, berte své polovičky vážněji a dámy, vy své polovičky zas neberte tak vážně;)

Den, kdy Imodium ovládlo Akropoli

15. listopadu 2011 v 20:55 | Angela |  Recenze
Čtvrtek 10.11.2011 - magický večer, velký koncert Imodia a dostů v Paláci Akropolis. Samozřejmě jsem tam chtěla být zase o hodinu dřív, takže jsem se už od čtyř připravovala jak na Lunetiky. Při své roztržitosti jsem ještě zapoměla lístek v trafice, takže jsem si pro něj hodila sprint přes celý Jiřák.
Dorazila jsem opravdu o hodinu dřív, ale dovnitř pouštěli maximálně tak prodavačky merchandisu, tak jsem si šla ven zapálit a okukovat ImoCar. Zkouška předkapely byla slyšet až ven a mě zatím ani nenapadlo, že za chvíli strčím čumak přímo do epicentra dění. Když jsem tak poslouchala štěbetající fanynky a smích dvou slečen, které přišly dřív než já, prošel kolem mě Dan, nejspíše s přítelkyní, takže jsem ho ani neobtěžovala s takovýma kravinama jako "Nevyfotil by ses se mnou?"
Když tak v sedm deset konečně začali pouštět, okamžitě jsem zamířila ke stánku merchem a kdopak tam nestál? Vojta:) Ochotně se se mnou vyfotil a prohodil pár vět. Je to vážně moc milý kluk.
Tak jsem se se dvěma novýma plackama přesunula do sálu. Ach jo, šálí mě zrak? Je půl osmé (oficiální čas začátku), v sále je všehovšudy asi dvacet lidí, jinak ticho po pěšině. Na parníku se taky začínalo pozdě, hodina žádná míra.
Kofe-ini se naštěstí zdrželi jen o čtvrt hodiny. Zaujalo mě jejich neobvyklé, zvláštní intro na nástroj, který vypadal jako elektrická flétna. Z tohohle hráce se pak vyklubal saxofonista, ale na flétničku si ještě nějaké to sólo střihnul.
Kluci hráli fakt dobře, vůbec se nebojím jejich hudbu označit za kvalitní. V některých jejich textech jsem se docela i vzhlédla (má svou černočernou duši a hrozně jí to sluší:)). Akorát zpěvák místy působil dost přiopile, zvláště když se zřítil na bednu a slečnám v první řadě udělal nečekanou návštěvu svoji hlavou. A když se pak zvedal, vyškubnul si kabel z mikrofonu, to jsem se mohla potrhat smíchy:D
Výborná show. Jenom mě mrzely ta apatie a chlad ze strany diváků. Taky jsem je slyšela prakticky poprvé, ale užívala jsem si to, zatímco většina naznačovala "Přišli jsme na Imodium, takže to laskavě zkraťte."
Ještě mě zaujala jejich knížka, která byla na místě v prodeji. Budu si ji muset sehnat a přidat si na FB Kofe-in do přátel, aby mi mohli posílat "jen samé kvalitní věci - porno a spam", jak pravil zpěvák.
Pak dorazila moje "dvojička" (z nějakého záhadného důvodu se holky na koncert Imodia trousí po dvojicích. Já jsem se mezi dvě takové dvojičky vtlačila na Kofe-iny, ale dvě už mezi sebe pustit odmítly, ještě házely ksichty, že můžeme být vůbec rády, že Kvičce dovolily si pod pódium odložit tašku.)
Asi po deseti minutách se setmělo a přišli ONI. Jak impozantní nástup! Zvláště, když dorazil Thom, začaly davy ječet a fanynky se roztékat. Skákaly, trsaly a zpívaly jsme s nima už od úvodních "Polarit", akorát vážně nevím, co z toho měly slečny v prvních řadách, které tam postávaly opřené o pódium, nejspíš jenom fotky, když pak tahaly ty svoje zrcadlovky (já tam trapčila se sto let starým digitálem). Úplně chápu Danův výrok o znuděném publiku.
A hned po "Polaritách" si začal Thom povídat s fanouškama. Je to skvělý manipulátor, zvláště když chce, abychom zpívali "Hé jo, hé jo!" Mám ráda, jak nás všechny oslovuje "přátelé".
Po krátkém bloku písniček z "Polarit" a "Stigmat" přišly covery a písničky s hosty a zároveň největší šok večera.
Po písni "Come as you are" měl přijít první host - kytarista Rattle Bucket, Radim. Co se stalo potom jsem nepochopila, ani nevím, co tomu předcházelo, ale zahlásil, že mu změnili tóninu a že si to stejně zahrajou sami líp. Pak praštil do strun a utekl a Thom utíkal za ním. Tak zbylo několik minut improvizace na Daniela. Zvládnul to na jedničku, popovídal si s obecenstvem a ještě nás rozezpíval na refrén (na "héj, hééj, héééj" není zase nic moc těžkého:)).
Další hosté zaslouženě sklidili větší ovace. Myslím, že ale původní písničky Imodia vzbudily větší nadšení (pokud tam ovšem nebyl někdo, kdo na to necivěl, že nehrajou jen Nirvanu, ale nějaké své vlastní zamindrákované texty jako jeden ogar před několika lety na bytovém turné).
Když se ale vrátím k setlistu, slibovali písničky za všech tří alb a z eponymu opět hráli jenom "Koníka", což mě docela mrzí, protože bych od nich moc ráda slyšela "Neznámou" v triu Tomáš-Daniel-Roman, popřípadě třeba "Gastona" nebo "Prameny".....Kompletní setlist k dohledání ve fotkách na FB Imodia, zaručeně kontrolován podle slovníku a Pravidel českého pravopisu, což jim ovšem nezabránilo, aby se vloudila chybička - "Stigmata" nehráli.
Každopádně jsem měla magickou chvíli, zvláště u "Žiletky", ta je pro mě prostě velmi osobní. Nejvíc mě pobavil Dan (tedy až po zpěvákovi Kofe-inů), jak si tam skáče ty svoje nůžky, svůdně z něho odkapává pot, dokonce i na tom jeho odplivnutí je cosi elegantního, ale když u jednoho z četných "tobě" ukázal na mě (nevím, jestli mě poznal, ale s největší pravděpodobností ne, ale vím, že to bylo na mě, protože se mi kouknul do očí:)), tak si zakopnul o kabel ze své vlastní kytary:)
Přídavky byly dva, pak se všichni vyhrnuli k barům (a že je obsadili fakt nedobytně). Kluci měli výhodu, že u takhle velkých akcí jsou umělci úplně odděleni od "obyčejného lidu", zatímco na malých fesťácích se kontaktu s fanouškama (a hlavně fanynkama) nevyhnou, takže jsme odcházeli, aniž bychom je viděli.
Jenom mě mrzelo, že ačkoliv byl konec avizovaný na půl dvanáctou, v jedenáct už jsem byla doma. Tak snad se příště (18.11.:)) podaří zapařit víc. Každopádně přeju Imodiu další a ještě větší speciální koncerty. Určitě nejsem jediná, kdo se na ně těší:)

Trpaslíci aneb je tohle vůbec možné? (pokus o humor)

8. listopadu 2011 v 18:14 | Angela |  Povídky

Vypravování či co na téma "Popíjím mátový čaj a pozoruji souložící trpaslíky na naší zahradě. No asi to není mátový čaj..."

Zatřesu hlavou. Pozoruju souložící sádrové trpaslíky? Nesmysl. Nedůvěřivě se na celý výjev znovu podívám přes okraj hrnku. Trpaslík si zrovna zapínal sádrový poklopec. Pak zalovil ve křoví a zapálil si postkoitální cigaretu. Díval se mým směrem. Určitě mě viděl, pomyslela jsem si. Zrudla jsem a sklopila hlavu. Trpaslík přecapkal zahradu a zrovna se chystal zaklepat na skleněné dveře verandy. Zakryla jsem si uši, zavřela oči a zarytě si opakovala, že mluvící sádrový trpaslíci neexistují.
"Madam!" zaklepal na dveře. Neexistují!
"Madam, haló, madam, otevřete ty dveře!" Bušení neustávalo. Ale i přes to, mluvící sádrový trpaslíci neexistují!
"Madam, jak dlouho budu ještě čekat? Nezapírejte se, vidím vás!"
To už je moc. Zvednu se a otevřu dveře. Než jsem stačila cokoliv říct, trpaslík vyhrknul: "Příjde vám normální pozorovat někoho při intimním styku?"
Zrudla jsem a vykoktala: "Já se omlouvám..za to malé faux paus...já jsem v žádném případě nechtěla....ale když je tak hezky, tak jsem koukala na kytičky a vy jste najednou začali..."
"Hm, jen co je pravda. Ale vy byste se taky občas měla krotit, pěkně ječíte, když nejsou děti doma."
"Vy zvrhlé sádrové čuně!"
"Děje se něco?" dveře do pokoje se otevřely a vešel manžel. "Miláčku, s kým to mluvíš?"
Zarazila jsem se. Střídavě jsem koukala na manžela a ztuhle, ale potutelně se usmívajícího trpaslíka.
"S trpaslíkem?" nechápal manžel.
"Na zahradu vlítla kočka, tak jsem ji odháněla..."
"Kočka, jo?" koukal na mě nedůvěřivě, ale nakonec odešel.
"Výborně! Teď si kvůli vám manžel myslí, že jsem blázen!"
"A nejste? Jak často si povídáte s trpaslíky?"
Ozvalo se zapískání. Ze zahradního jezírka vilně koukala nahá trpaslice a prstem zvala trpaslíka k sobě.
"Promiňte, nemůžu nechat dámu čekat. Nashledanou!"
"Nashle!"
Koukala jsem za trpaslíkem, jak odchází, svléká se a skáče šipku do jezírka. Znovu analyzuji situaci a ten zatracený čaj. Je tohle vůbec možné?

Opatrně pootevřu dveře. Slyším, jak manželka spí. Pane jo, ta ale zařezává. Přikryju jí dekou a políbím ji na čelo. Vypadá jako andílek. Andílek, co spolknul motorovou pilu. Zvednu prázdný hrníček a pomalu ji zavírám na verandě. Jakmile se veře zaklapnou, chrápání se ztlumí a já se potichounku zaraduju. Jo, plán vyšel! Jeden panák rumu a jak ji to skolilo, abstinentku jednu. Ani přes tu mátu nic nepoznala. Vrhám se na gauč a slastně objímm...dálkový ovladač. Celý večer jen ty a já, můj fotbale! Konečně, jen já a televize! Dobrou noc, drahá!

Je libo "Jakjelibo"? aneb pro všechny je tu pivo (fiktivní reportáž)

7. listopadu 2011 v 17:36 | Angela |  Recenze
Skupina Jakjelibo, oblíbená hlavně mezi mladými posluchači pro své vtipné texty a kombinaci stylů rock, pop a funky, vyrazila na koncertní turné po českých univerzitách a my, reportéři ze serveru MáToGrády.cz, jsme za nimi vyrazili na koncert na Fakultu strojní ČVUT do Dejvic. Jak to tam vypadalo Vám popíšeme v následující reportáži.
Prážská ČVUT je třetí zastávkou na "Univerzitním turné", předcházeli Masarykova univertiza v Brně a univerzita v Hradci Králové, následuje Západočeská univerzita v Plzni. My jsme s kolegou Michalem dorazili na místo s hodinovým předstihem a dobře jsme udělali, jelikož čtvrt hodiny před začátkem bylo v posluchárně pořádně našlapáno a desítky lidí musely stát.
Skupina měla nachystáno soustu překvapení. Při úvodní písni "Plážový song" přišli členové skupiny v plavkách a do publika vhodili několik nafukovacích míču. Těž jsme se nemohli dočkat premiérového uvedení experimentální písně "Virginia Wolfová", ve které zpěváci Karel a Filip kombinují nezkombinovatelné - growling (technika hrdelního zpěvu, lidově zvaného "zvracení", pozn. redakce) a rap. Publikum nadšené reagovalo i na staré hity, jako například "Záchytka" cí "totaletní blues" (při němž naházel bubeník David do publika několik rolí toaletního papíru), nezklamaly ani covery písní "Sovy v mazutu" (Tři sestry), "Banda tupých hlav" (Horkýže Slíže) či "Krásný zadok" (Petr Nagy).
Víc se o tom již rozepisovat nebudu, aby mi zbylo místo na hlavní překvapení odpoledne - vláček vedený kytaristou Radimem Technickou ulicí až do parku u Vítězného náměstí, kde skupina odehrála jako tečku píseň "Pivo a mír pro všechny." Dokonce skutečně pro fanoušky nakoupili několik sudů výborného svijanského piva, aby dostáli svému slibu "jednou poteče pivo proudem a všichni si bratry budem" (citace z písně, pozn. redakce).
Kdž jsme se pak nad kelímkem sešli s baskytaristou Danielem, řekl nám, že tak přátelskou atmosférou a skvělou odezvou diváků se ještě nesetkal, možná že prý je to tím, že tady studoval a vždy se rád vrací. My je tu rádi znovu přivítáme též a obzvlášť se budeme těšit na další nezapomenutelné zážitky.
Za redakci MáToGrády.cz Radka&Michal

Imodium - RockStock (hodně lyrická reportáž)

2. listopadu 2011 v 20:46 | Angela |  Recenze
I Imodium se někdy posere. Třeba když poprvé stanuli před tisícihlavým davem. Já jsem se posrala z nich. "Okolo prošel Kárl! Šáhla jsem na stejnou popelnici jako on!" "Tomík si prohrábnul vlasy! On je tak sladký a když mluví, tak tak sladce gestikuluje!" "Ronoon se postavil! Když si sedal, tak se pohladil po stehnech!" "Dan stojí za stromem! Dan si koupil pivo!" Takovými pubertálními výkřiky jsem mučila svého přítele a on mi zase na oplátku řekl, že to jsou polský teplouškové. Ale ať řekne cokoliv, mé sny mi nesebere.
Prostě je zbožňuju. A bohužel i broumovské třináctileté smetí a místní opilci, kteří mi celkový dojem mírně pokazili, zvláště potom, když kapela začala nalévat šampaňské na křest klipu. Opravdu mě nezajímá, že mají radši vodku, ano, sice jsme s alkoholem všichni nějak (velice obdobně) začínali, ale když jsem se pod 18 (někteří na místě i pod 15) dostala na veřejnosti k alkoholu, nestěžovala jsem si, že má málo procent. A ne, když jsem přišla o hodinu dřív, abych se nacpala do první řady, nepustím vás a je mi jedno, že nevidíte, kdo dřív příjde, ten dřív mele (kdo pozdě chodí, v ho*nech se brodí), tak to je prostě na všech koncertech. V divadle taky nemůžete nechat vyhodit toho plešouna před váma, protože vám vadí ve výhledu.
Ale dost stěžování. Kluci nezklamali. Brilantní, jako vždy. Bohužel můj foťák nejsíš usoudil, že jsou příliš sexy, aby je vyfotil. To mě mrzelo zvláště, když Thom zval na pódium lidi s foťákem.
Vyrazili mi dech. Ještěže hráli "Dýchej", poněvadž bych se nejspíš svezla modrá k zemi. "Skáčeš dolů, nikdo nechytá, ten pocit nikdo nesmí znát, bolest tvoje oči rozkmitá..." Kdyby Thom skočil, tak ho chytnu, tak jsem se napasovala na místo přímo naproti jeho mikrofonu. Krásně detailně jsem viděla, jak prstem naznačil oči rozkmitané bolestí... Když hráli "Žiletku", představovala jsem si, že chce být sám se mnou... Ano, máme hluboký, láskyplný vztah, škoda jen, že o něm Thom neví :D "DÝCHEJ, jako já, síla náma proniká..."
Vážně se mi po tom stýská. o tom pocitu absolutního štěstí. Když jsme z koncertu odjížděli, chtěla jsem strhnout volant a zabít se, aby ten nádherný pocit trval věčně.
Chtěla bych žit jenom tím okamžikem, stále pozorovat každý detail Thomova těla, každé jeho gesto, už navždy poslouchat ten nejkrásnější mužský hlas na této i kterékoliv jiné planetě, cítit ty pocity, když zavřel oči a vysílal tím do éteru něco nepopsatelného a nehmatatelného, ale tak silného, že zůstává rozum stát nad tím, jak někdo něco tak krásného může stvořit. Miluji je. Opravdu a bez nadsázky.