Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Květen 2011

Deník jednoho vztahu...

2. května 2011 v 22:20 | Angela |  Povídky
Tohle téma se mi hodí, zrovna dneska jsem na toto téma dopsala "povídku". Přiznávám, že ten začátek je volně inspirovaný skutečností, ale jinak je jakákoliv podobnost s živými osobami a skutečnými událostmi čistě náhodná.
I.
Zakázené ovoce chutná nejlépe. Když se do něj zakousneš a jeho šťáva ti stéká z koutků úst...Když se zakousneš do toho zakázaného krku a jeho krev cítíš na rtech. Proč po tobě stále toužím, i když vím, že ráno po tobě zbydou jen černé slzy kanoucí na polštář...Stojí mi to za to?
Pocítit vzplanutí čisté vášně... Pouhá vzpomínka ve mě vyvolává bouři. Čisté tělesno. Necítila jsem nic, svědomí mlčelo....a mluvilo tělo...
Co se skrývá za tvýma modrýma očima? Co si myslíš, když se na mě díváš, co cítíš, když mě líbáš? Jsem jen loutka, hračka tvého ega nebo je v tom něco víc? Něco víc... Co může být víc? Oddělil jsi mi duši od těla, spatřila jsem Boha, s čistou neposkvrěnou myslí. Jenže ty jsi Satan. Jsi ďábel v andělském rouchu. Smažíš můj klín pekelným ohněm, svazuješ mě pekelnými řetězy... Dusíš mě a mně se to líbí. Pozoruji tvé tesáky a představuji si, jak mě koušou...tvé drápy jak mi drásají kůži... Sex. Kdo je čí loutkou, já tvojí nebo ty jeho? Záleží ti na něm nebo na mě? Vím, že tvé rozkoše nebudu litovat, ale ona nikdy nepřichází sama. Proklínám tě a to je celá moje touha. Inteligence nevěře nenahrává. Kdo moc přemýšlí, neodhodlá se k činu. Tobé odhodlání nechybí. Mě na duhou stanu nechybí zábany, ale ty je bortíš. Ty je ničíš, rozplývají se, jako by nikdy neexistovaly...
Alespoň, že nemám nic, co by mi tě připomínalo. Beztak to nepotřebuji, myslím na tebe neustále, nedá se zapomenout. Jsi čirým ztělesněním vzušení. Ty víš, jak jsi krásný, ty víš, jak pohodit vlasy, aby se mi podlomila kolena. Vůbec nejsi princ. Vůbec nejsi partner na celý život, kterého bych milovala. Nechci s tebou chodit, chci s tebou jen spát.

Vzpomínám na tebe a běhá mi mráz po zádech. Jsi Ďábel, ale já už se ti krví upsala...

II.
Sedím v horké vodě a snažím se ze sebe smýt své tělo. Vím, že je to zbytečné, protože jsi uvnitř mě. V nose stále cítím tvou přenádhernou vůni. Tiše si prozpěvuji a snažím se přehodnotit svůj názor na tebe.

"Přemýšlela jsem, jak moc si se mnou hraješ...Teď přemýšlím, jak dlouho si mě necháš, když už jsi mě dostal...."
"Já nejsem ten, kdo by si užíval jen na jednu noc. Beru své románky velice vážně..."

Kam se poděla ta malá holčička, která by to nikdy neudělala? Kdo je ta osoba ve mně? Vyžeňte ji!
Něco mi v hlavě secvaklo...
Nebo ji tam ještě chvíli nechte...Možná, že mi přináší alespoň trochu štěstí...aspoň trochu útěchy a opory... Já přece nemůžu být nevěrná...Já jsem přece věrná...vám oběma...

"Jak dlouho se známe? Dva roky? Za celou tu dobu jsem si nepomyslel, že by to s náma mohlo takhle dopadnout..."
"Pobláznila se mě. Byl jsem schopný ji opustit a jít za tebou..."

Myšlenky se zastavily. Měla jsem v hlavě křišťálově čisto. Prázdný pohled z okénka tramvaje. Zavibroval mi mobil. A sms od tebe...

Pusťte mě ven, chci létat. Dřív, než se budu muset vrátit k němu...

Proč muž na světě
vždycky dvě lásky má
Proč jednu zabíjí
a na druhou umírá?

III.
Mám pocit, jako kdyby to vycítil. Jemné náznaky, které mi dává...Řídí to auto, jako kdyby nás chtěl oba zabít...zpečetit tím nás vztah...a zachovat úlomky toho krásného, co v nás ještě zbyly...Místo toho se chová šíleně dětinsky...

Večer, když mě položil do postele, masíroval mi záda, hladil a líbal mé nahé tělo...je to krásné, ale cítím z toho výčitky, bolest...

Už dva dny ses mi neozval. Začínají ve mně hlodat pochybnosti. Co když jsem skutečně méně, než jsi mi tvrdil? Zoufale čekám na zprávu od tebe...Nechci ti psát další zprávu, aby sis nemyslel, že za tebou dolézám...nerada to přípouštím, ale asi mi chybíš...zatímco si tady hraju na hodnou paničku...

...pak se objeví Černá labuť, její nesmyslné dvojče, a prince svede...

...měním se v Černou labuť, má křídla černají...dá se s nimi létat? Kde se ve mně vzalo tolik zla? Kdo otrávil moji krev? Ukradl jsi mi duši...už to nejsem já...všechno jsem zničila...celý svět se mi zhroutil...a čí je to vina?

...zoufalá Bílá labuť páchá sebevraždu...

Tvá...?
Má...?
Naše....
Naše společná...

IV.
Proč mě místo tvých paží hladí horká voda... Čekám na odpověď... Stále čekám...a pak to příšlo... Vyrval jsi mi duši z těla, vytvořil v prázdnotě prázdno ještě větší...až jsem neveřila, že je to ještě možné... Poslouchám Tarju a její andělský hlas mnou projíždí jako ten nejostřejší meč...

Jak můžete být oba tak bláhoví... Jak může být ona tak naivní... Taky jsem byla, když jsem ti věřila...
Pitomečku pitomej malej...

Nevím, jestli chci pomstu nebo zůstat přáteli...nevím, jestli nenávidím tebe...nebo sebe... nalítla jsem ti, ale stále nelituju...jenom to bolí...

Kdybych alespoň věděla, proč jsi to udělal...proč jsi se mnou spal...proč jsi mi lhal...a já ti věřila...

Na svoje ženy si vzpomenou na chvíli
které tak často si dětinsky myslely
že muž přišel na svět, aby jim patřil...

V.
Svitla mi naděje...Co kdyby? To čekání na naše setkání mě asi zabije...Co bude dál? Dej mi odpověď...Tenhle vztah k tobě nejde zabít...a to já ani nechci...

Jsem přece tvá milenka...Jsem přece až ta druhá... Proč si dělat hlavu, když mi nezavoláš? Ona je tvá láska, které když šeptáš, že je krásná, tak to myslíš upřímně... Jen si nech ty kecy od cesty. Netvrď mi, že mě bereš vážně, když jsi to udělal jenom proto, že mám kundu... Ale já jsem trpělivá, já čekám... Mě můžeš zradit, když jsem měla tak málo cti, že jsem se ti vydala... Ale měl bys být upřímný alespoň k ní... neví, že si chce vzít lháře...Na vášni manželství nepostavíš...vášeň vyprchá... a jí zůstane jen kupa lží.... a pod tím někde ty... Vsadím se, že ani ty vlastně nevíš, jaký vlastně jsi. Lhal jsi sám sobě... Ale já jsem jen tvá milenka, jen otevřený klín, který z tebe čerpá uspokojení svých tužeb...protože ty jsi krásný...ty jsi přitažlivý...ty jsi vzrušující...ale lhář. Co tím skrýváš? Svou prázdnotu? Pověz... jsem přece tvá milenka.... vyslechnu tě a na oplátku nebudu žádat lásku...

VI.
Cigareta a soumrak na Jižním městě. Země vychládá, tak jako vychládala naše vášeň... Kdo koho opustil? Vždy jsem tu byla, sama a prázdná, opuštěná ve vztahu dvou lidí...Vyfouknu tenký proužek dýmu a rozhlédnu se po travnaté ploše. Vědět tak, kde jsi... A ona je s tebou... Byl jsi se mnou, když jsem to potřebovala...Skutečně jsem to potřebovala? Nevím, ale lidé mají slabost pro věci, které jsou krásné... Jako tvoje oči... Ach ty dva ďábelské diamanty... Když jsem je viděla naposledy, byla v nich prázdnota a trapný pokus skrýt bolest. Chtěla jsem ti pomoci, ale ty jsi o to nestál... Nestál jsi o mě... A nejspíš ti to dělalo dobře, odkopnout mě a vyrvat mi duši...
Zapadající slunce mě pohladí paprsky... jsou hřejivé, jako tělo, které mě umírající sevřelo do náruče... Kdo ví, jak to všechno skončí... Jsem ráda, že můžu mít alespoň falešný pocit, že to mezi námi... dopadlo dobře... že jsme zůstali kamarády...že možná opravdu není konec.
Odhazuji nedopalek přes okraj zábradlí. Myslím si přitom, že ty jsi mě takhle neodkopnul...ale pořád tu někde jsi.

Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepříjdem, že příjde jiný host...

_________________________________________________________________________________________
Citace:
Jiří Wolker - Antonín, topič elektrárenský
film Černá labuť
Jaroslav Seifert - Sbohem a šáteček

Pro lepší pochopení těch pocitů doporučuji Dívku s perlami ve vlasech...