Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Díl II. - Tiffany

21. prosince 2009 v 21:22 | Angela |  3. kapitolovka - Řekni, že to není pravda
Ticho. Neskutešně tísnivé. Téměř slyším, jak buší tvé srdce. Jako svázané okovy. Konějšivě mě bereš za ruku, snažím se potlačit své vzlyky, ale i přesto mi unikne bolestná slza, rozeběhne se mi po tváři a ukápne na podlahu. V tom krutém tichu, jako bych ji slyšela dopadnout na zem, jako kdyby rozechvěla stěny a chtěla zbortit náš dům. Kéž by se tak stalo. Kéž by ho zničila a ztrhla s sebou do zapomění naše utrpení. Základy domu ale pevně drží a ticho nás stále dusí. Až ho nakonec vyruší mnohem tísnivější výkřik.
"Maminko!"
Rozechvívá zdi, prořezává vzduch a zabodavá se mi do plic jako tisíce jehel. Okamžitě vybíhám do vedlejšího pokoje, je to jako běžet po rozpálených střepech.
"Tiffany!"
"Maminko!"
Naše malá dceruška se probudila, horečka byla příliš vysoká než aby jí dovolila nadále spát. Po čele jí stékala kapička potu.
"Maminko, kdy příjde pan doktor?" Jak své malé holčičce říct, že nepříjde? Že nám odmítl pomoct, protože jsme moc chudí? Vzala jsem ji do náručí a snažila se jí utišit.
"Už je určitě na cestě. Má rád takové malé holčičky jako jsi ty, určitě už spěchá s nějakou medicínou..." Potlačila jsem odpor a hnus, které se ve mě vzdedmuly. To odporné, nenažrané prase doktorské! Jak může nechat mojí holčičku trpět?
"Maminko, přečteš mi pohádku?"
"Ovšemže. Kterou bys chtěla?"
"O Sněhurce. Je to moje nejoblíbenější." Podala mi knížku. Začala jsem jí číst ze zažloutlých stránek. Pak jsem se zastavila. Tiffany tiše vzlykala.
"Zlatíčko, copak se děje?"
Tiffany neodpovídala, místo toho se jí jenom po tváři řinuly slzy.
"Tiffany?"
"Maminko...maminko, moc to bolí..."
"Zlatíčko, pokus se usnout, to přejde."
"A co když ne? Co když umřu?" Maličká vyslovila moje nejhorší obavy. Vyřkla svůj téměř nezvratitelný osud.
"Miláčku, to neříkej, uvidíš, že se vše zlepší, budeš si zase hrát se svou oblíbenou panenkou..." Tiffany začala naříkat ještě hlasitěji.
"Maminko, mám strach..."
"Není se čeho bát..."
"Maminko!"
"Tiffany..."
"Anabel!"
V tutéž chvíli se na druhém konci města skláněla nad svou dcerou i Scarlet Winfreyová. Na tento hrůzný výjev neměla do konce života zapomenout - její dcera ležela v kaluži krve... Obě v ten okamžik věděli, že se jejich dcery nedožijí rána...
"Maminko..."
"Tiffany..."
"Maminko..."
"Maminko..."
"Maminko!"
"Anabel!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K-Katti K-Katti | 22. prosince 2009 v 19:19 | Reagovat

Ach, lásko...
Čím to, že dokážeš tak krásně psát? Copak se ti asi musí dít, aby jsi tohle napsala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama