Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Červenec 2009

Příběh

17. července 2009 v 9:42 | Angela |  Z (mého) života a nezařaditelné
Projížděla jsem si staré emaily a našla jsem tenhle od ségry. Prosím, přečtěte si to, je to fakt moc pěkné:)

Jednou, když jsem byl nováčkem na High School, uviděl jsem kluka z naší třídy, který šel ze školy. Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že nese domů všechny své učebnice. Myslel jsem si: "Kdo by odnášel v pátek všechny knížky? Musí to být pěkný trouba.!" Já měl naplánovaný celý víkend, párty a fotbalový zápas s přáteli na zítřejší odpoledne. Pokrčil jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, uviděl jsem bandu kluků, co utíkali jeho směrem. Běželi na něj! Vytrhli mu knížky z rukou, podrazili nohy tak, že přistál v blátě. Jeho brýle odlétly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10 stop od něj. Podíval se na mě a já uviděl ten strašný smutek v jeho očích. Rvalo mi to srdce. Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl jsem v jeho očích slzy. Podal jsem mu je a řekl: "Tihle kluci jsou hajzlové, neumí se normálně chovat!" Podíval se na mě, řekl: "Díky!" A na jeho tváři se objevil úsměv. Byl to jeden z těch úsměvů, co projevují skutečnou vděčnost. Pomohl jsem mu sebrat knížky a zeptal se, kde bydlí. Ukázalo se, že nedaleko mě. Ptal jsem se, proč jsem ho nikdy předtím nepotkal. Prý chodil na soukromou školu. Nikdy dřív bych se nedal dohromady s klukem ze soukromé školy!" Nesl jsem mu pár knížek a celou cestu jsme si povídali. Ukázalo se, že je to príma kluk. Ptal jsem se, zda si nechce zítra zahrát fotbal. Prý "jo!" Celý víkend jsme byli spolu venku a já poznal Kylea víc a oblíbil si ho. I mí přátelé ho vzali. V pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou knížek zpátky. Zastavil jsem ho a se smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z těch knížek. Jen se smál a polovinu knížek mi naložil. Během čtyř let jsme se stali nejlepšími přáteli. Poslední rok jsme přemýšleli o nějaké střední škole. Kyle se rozhodl pro Georgetown a já půjdu na Duke.Věděl jsem, že vždycky budeme přáteli a ty míle nebudou žádným problémem. On se chtěl stát lékařem a já hodlal využít stipendia na práci kolem fotbalu. Kyle byl premiantem třídy, tedy si musel připravit proslov na závěrečnou slavnost školy. Zlobil jsem ho, že si zamachruje, ale byl jsem rád, že to nemusím být já tam nahoře a mluvit. Závěrečný den byl tady. Viděl jsem Kylea, vypadal skvěle! Byl jeden z těch kluků, který dospěl a našel se během let na High School. Zesílil a moc mu slušely brýle. Měl víc děvčat než já, všechny ho milovaly, až jsem někdy žárlil. Dnes byl ten den. Viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsem šel za ním, poplácal ho po zádech a řekl:"Hej, chlape, budeš dobrej!" Podíval se na mě tím vděčným pohledem, usmál se a "Díky!" - řekl. Začátek proslovu měl za sebou, odkašlal si a pokračoval: "Závěr školy je čas, abychom poděkovali všem, co nám pomohli přes tyto těžké roky. Rodičům, učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně přátelům. Jsem tady, abych vám všem, kteří jste něčí přítel, řekl, že být někomu přítelem, to je ten největší dárek, který můžete někomu dát! Řeknu vám příběh....." Díval jsem se nevěřícně na svého přítele, když začal vyprávět o dni, kdy jsme se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil o tom, jak si vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím neměla později starosti a nesl si věci domů. S vážností se na mě podíval a malinko se usmál: "Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od mého nevysloveného rozhodnutí.!" Slyšel jsem to zděšení v davu, když ten příjemný a populární kluk nám řekl vše o svém nejslabším životním momentu. Viděl jsem jeho mámu a tátu, jak na mě upřeně hledí s vděčností v očích. Dodnes si neuvědomuji hloubku svého činu. Nikdy nepodceňujte sílu okamžiku. Jedním jediným gestem můžete změnit život člověka. Někdy k lepšímu a taky občas k horšímu. Bůh nás vložil do života toho druhého, abychom někdy zasáhli. Hledejte Boha v přátelích!

Anyiny myšlenky

6. července 2009 v 18:41 | Angela |  Z (mého) života a nezařaditelné
Takže myslím, že až to Aňa uvidí, bude mě chtít zabít:) Toto jsou její jedinečné myšlenky vybrané z naší (elektronické) korespondence.
  • Každý je krásný a nikdo nemá právo říci, že není.
  • Je nejlepší cenit si každého kvůli jeho dobrým vlastnostem, protože ty špatné si nemusí uvědomovat a i ty jedince dělají jedinečným a nenahraditelným.
  • Jsem se svými přáteli spokojená a miluju je. Nebojím se to přiznat. Jenže to není lidská a fyzická láska. Je to ta láska, kterou hledají podvědomě všichni a která se nehledá těžce. Stačí chtít. Pravá láska není komplikovaná a může být obecná.
  • Jsi úžasný člověk a odvedla jsi výbornou práci na zdokonalení svého ducha. Všimni si, jaký hop jsi prodělala: kdysi jsi se utápěla v depresích a negativitě a teď... Se proměňuješ v bytost, která bude patřit mezi ty nejnádhernější, co znám :) Jestli to mohu říci - jsem na tebe pyšná.
  • Také se mi hnusí přetvářka, ale nezapomínej, že jsou určité osoby, nemyslím, že se nachází v našem okolí zrovna teď, ale existují individua, kteří jednou budou nám chtít ublížit a přetvářka bude jednou z našich mála zbraní proti nim. Nesnáším ji, ráda bych se jí zbavila, ale prozatím si ji nechám jako eso v rukávu. Pokud nebude třeba, zbavím se jí. Pokud třeba bude, použiju ji.
  • Role je vzorec chování. A více vzorců chování je přetvářka.
  • Bez kutury a víry není člověk člověkem, ale dokonalým biorobotem.
  • Trénuj vůli. Až si ji trochu rozcvičíš, zkus dát jen na své mínění a nenechat se zatlačit požadavky ostatních.
  • Pamatuj ale, že i v tom nejlepším může přijít něco, co ti bude chtít podrazit nohy a dát pěstí do břicha.
  • Co mám na tobě ráda? Tvé názory (už proto, že
    jsou podobné těm mým) a naše rozdílnost, protože to je to, o čem můžeme vést
    nekonečné rozhovory ;)