Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Květen 2009


Někdy na to nestačíš sám...

18. května 2009 v 17:43 | Angela |  Hudba

Někdy na to nestačíš sám... (můj překlad, omlouvám se za chyby)
Silná, myslíš si, že můžeš všechny obelhávat,
Říkáš mě i ostatním
Že jsi dost silná
Nemusíš se vzdávat
Nemusíš mít vždy pravdu
Dovol mi se několika ranami bít
Pro tebe, dnes v noci

Teď mě poslouchej
Potřebuji ti říct
Že na to nemusíš být vždy sama

A jsi to ty, když se podívám do zrcadla
A jsi to ty, když nezvedám telefon
Někdy na to nestačíš sama

Stále bojujeme,
Ty a já, je to v pořádku
Jsme jedna duše
Nepotřebuju slyšet, nepotřebuji slyšet
Že kdyby jsme si nebyli tolik podobní
Měla bys mě radši mnohem víc

Teď mě poslouchej
Potřebuji ti říct,
že na to nemusíš být stále sama

A jsi to ty, když se podívám do zrcadla
A jsi to ty, když nezvedám telefon
Někdy na to sama nestačíš

Vím, že spolu nemluvíme
Zklamáni z toho všeho
Slyšíš mě zpívat?
Ty jsi důvod, proč zpívám
Jsi příčina opery ve mě
No, hele ty
Stále ti musím říct
Že dům netvoří domov
Nenechávej mě tu samotného

A jsi to ty, když se podívám do zrcadla
A jsi to ty, když nezvedám telefon
Někdy na to sama nestačíš
Někdy to sama neuděláš
Nejlepší, co můžeš udělat, je to předstírat
Někdy na to sama nestačíš...

Kapitola 9 - Higher than hope (my cure lies)

4. května 2009 v 15:50 | Angela |  2.kapitolovka - Sex, drogy, metal...a jizvy
Pro hudbu klikněte sem.
Bar se vylidnil. Bylo už asi čtyry ráno, spící lidi nebyly vyjímkou, všichni ožralý jak dobytkové, jenom já po noční absolutně střízlivá. Aspoň že tu nebyl Sirius. Určitě by se zase snažil Bodahovi nějak ublížit, i kdyby mu jen připálil jeho culíček zapalovačem, pak bych ho upálila zaživa na hranici. Vím, že to Bodah v noci přehnal a nejspíš by si to za to i zasloužil, ale stejně tu pořád bylo něco, co mi říkalo, že bych se ho měla zastat. Přehodila jsem si přes rameno mokrý špinavý hadr a obešla bar. Ztěžka jsem dosedla na židli ke skupince několika ospalců. Bodah mezi nimi nebyl.
"Je mi líto, panstvo, ale zvedejte ty svý líný uchlastaný prdele a táhněte, odkud jste přišli, jelikož právě zavíráme." Pár lidí se po mě otočilo, kdo to zahlásil, ale většina tomu nevěnovala příliš pozornosti.
"Hej!" Nic. "Smraďoši, nemyslete si, že tu budete oxidovat, než znova otevřeme. Zapomeňte na to."
"Klídek, Lilian." Z pod stolu se vytáhnul Mike. Zřejmě tam až doteď spal opřený o Alessandřiny nohy. "Chvilinku, odnesu si svojí princeznu, ale na tyhlety tady kašlu." Protáhnul se. "Bar už je zavřenej?"
"Jo. Ale tobě udělám laskavost." Zvedli jsme se. Mike zavrávoral, ale následoval mě. Nechal si ode mě otevřít pivo a vracel se.
"Kde je vůbec Bodah?" zeptala jsem se, ale vzápětí jsem si chtěla ukousnout jazyk a spolknout ho. Zakázala jsem si na něj myslet, tak se přece na něj ani nebudu vyptávat!
"Nevím," prohodil Mike. Aless na něj zamžourala, protože se právě probrala. Podal ji svoje pivo a pohladil jí po vlasech tak něžně, jak mu to jen jeho punkerská povaha dovolovala. "Zmizel, jen co se začalo mluvit o Sandře."
"O Sandře?"
"Jo." Loknul si piva. "Už pár let žije na venkově, ale teď se rozhodla přijet na nás podívat. Prej se jí moc stýská po londýnském undergroundu." Pousmál se.
"Co jsem slyšela, tak jí ten slavný londýnský underground připravil o velkej kus kůže."
"To ano. A ještě jí nadělil syna."
To mě překvapilo. "Fakt?"
"No jo. První a jediný dítě, co se narodilo přímo tady."
"Ona sem po tý nešťastný narozeninový oslavě ještě páchla?"
"Hovno narozeniny, pieta," ozval se nehorázně zduněný motorkář, který doteď mlčel. Mohlo mu být tak čtyřicet, rozhodně tu byl nejstarší. Všichni odvrátili oči.
"Pieta?"
"No jo. Za toho frajera, co ho tady za rohem umlátili."
"Thomas?" zeptala jsem se poněkud slabším hlasem než obvykle.
Pousmál se. Nebo jsem tak soudila podle toho, jak se mu nadzved plnovous. "Jo, tak se jmenoval." Pak se začal nehorázně smát. "Nechal se umlátit takovým starým plešatým páprdou."
"Lžeš!" Cítila jsem jak se mi vaří žluč.
"Já, krasotinko? To ne. To oni lhali tobě." Chechtal se, až cenil svoje odporný zkažený zuby. "Šel okolo mě a mýho Harleje s tou bandou. Prej 'chcete si zmlátit jednoho áčkařskýho kokota?' To víš, že šli za nim, zvláště, když jim řek', jak tam ten mladej řval, že holocaust měli páchat na kokotech, co do černejch kanad nosej bílý tkaničky. Myslím, že nic takovýho neřval, ale stejnak. Bušil do něj, jak hluchej do vrat. Škoda, že jsem se nemoh' koukat do konce." Smál se a smál se. Skočila jsem po něm.
"Co je ti na tom vtipnýho, ty zasrane?!" Jak to nečekal, tak se na židli zahoupal a spadnul. Klekla jsem si na něj, i když mohl mít tak o padesát kilo víc, jak já. "Řekl si to policii? Mluv, ty zkurvená kryso!" Začala jsem ho škrtit. Chroptěl. "Ne, to jsem nemoh, hledali mě." Někdo mě chytil za paže a začel táhnout pryč. "Ty zasranej zkurvysyne, ty sračko, ty splozenče špíny!" ječela jsem dál, i když jsem věděla, že už mi to není nic platné. "Ty odpornej hajzle! Ty zmrdaná svině!" Moje výkřiky se rozléhaly po všech prostorách Darkness ještě chvíli potom, co mě čtyři silné paže odtáhli dozadu. Ječela jsem, kopala, házela kolem sebe rukama jak smyslů zbavená.
"Dobrý, Miku, můžeš jít, už jí zvládnu."
"Ale šéfe..."
"Miku, jdi," zostřil se Siriusův hlas. Cítila jsem, jak mě jeden pár paží pouští a že mě tedy drží Sirius sám. Slyšela jsem, jak se zaklaply dveře. Stisk byl teď o dost slabší.
"Tak dost, tygřice" mluvil mi do ucha. Vyrvala jsem mu svoji pravou ruku ze sevření a v momentě jsem mu dala do žeber loktem takovou ránu, na jakou jsem se jen zmohla. Vyrazila jsem mu dech. Vyškubla jsem se mu a podívala do tváře a to byla chyba. Jak jsem se otočila, vlepil mi facku, že jsem pochybovala o umístění svého nosu a pravého ucha. Dopadla jsem na kolena.
"Ty děvko!" zařval. Chytil mě za žebra a mrštil mnou do postele. Pak si několika svými zkušenými grify bleskově rozepnul svůj kožený pásek a škubnutím ho vytáhnul z kalhot. To vše jednou rukou, druhou mi drtil obě zápěstí, abych se nebránila. Pak mi je svázal k sobě a ještě mě přivázal k pelesti postele. Stále ale na mě ještě seděl. Zamotal mi nohy do prostěradla a to pak též připevnil za konce k posteli.
"Tady zůstaneš, ty kurvo zkurvená, dokud nevychladneš."
"Polib mi prdel, ty šovinistický prase!"
To bylo dost i na Siriuse. Sundal si košili, urval rukáv, který jsem mu natrhla v boji a narval mi ho do pusy.
"Říkala si něco?" Nenávistně jsem vrčela, ale jediné, co jsem mohla dělat bylo dívat se, jak odchází jen v nátělníku pryč. Uchechtnul se, pak zhasnul a prásknul dveřma. Do zkurvený prdele, už zase jsem v jeho absolutní moci!
Sirius mlčky kráčel chodbou. Došel až k baru, zašel za něj, popadnul láhev vodky a pořádně si zavdal. Trochu si nalil i na hluboký šlinc přes rameno, který mu lemovaly krůpěje krve.
"Co se tu kurva stalo?"
Všichni mlčeli. Sirius třísknul s lahví do stolu. "Mluvte do píče!"
"Jo, klid." začal nejistě Mike.
"Nikdo mi do prdele nebude říkat, že se mám uklidnit. Mluv!"
"Ten týpek, co tu byl, jak ho chtěla zmlátit...je to svědek Tomovi vraždy. Nikdy s tím nebyl na policii a Lian to vytočilo, protože by to mohlo všechno dost ovlivnit."
Sirius si se zájmem prohlížel nervózního Mika. "Jak vypadal?"
"Motorkář, asi čtyricet, plavý vousy a vlasy, dost dlouhý. Takovej tlusťoch, jezdí na velkým Harleyovi."
Sirius se usmál. "To mi stačí, už vím, kdo to je. Musím na pár dní mimo město, vyřiďte to někdo Lian, až se probere. Nechám to tady na povel Loreně, takže se nemusíte bát, že byste neměli kde chlastat." Nastala chvíle ticha. Sirius odcházel do zadu, ale pak se otočil a zařval: "Co čumíte chátro, zavřeno! Vypadněte!" Nemusel nikoho pobízet dvakrát. Všichni se zvedli a v mžiku opustili Darkness. Zůstalo po nich jen ticho.