Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Březen 2009

Speed metal 2:D

22. března 2009 v 20:09 | Angela |  Hudba
Zní to zajímavě...Nemo by Nightwish sped up

Odsuzování

19. března 2009 v 21:59 | Angela |  Angelin sloupkovník aneb názory jednoho blba
Představte si situaci - na ulici proti sobě jdou hoper a metalista. Metalista se podívá na hopera a odsoudí ho pro jeho povrchnost. Hoper se podívá na metalistu a odsoudí ho, protože dosáhl vyššího evolučního stupně. Tak jest. Je hrozné být odsouzen kvůli tomu, co jseš. Ale stále je to lepší, než být odsouzen pro to, co nejseš. Proto prosím neodsuzujte, abyste nesoudili mylně.


(Mých bezduchých úvah si nevšímejte, právě jsem poněkud...vytočená???)

Kapitola 8 - My fall will be for you

16. března 2009 v 16:42 | Angela |  2.kapitolovka - Sex, drogy, metal...a jizvy
Další nudná, dějově zcela nepodstatná kapitolka. Ale hudba je božská, doporučuju doposlechnout až do konce.

Chladná noc. Tmou svítí světla velkoměsta. Noční Londýn je pro mnohé skvělý zážitek. Pro mě ne. Malý plamínek zapalovače mi ozářil obličej. Zapálená cigareta svým smradem zkazila čerstvý vítr foukající na střeše domu, jehož součástí je i Beautifull Darkness. Odporný to bar! Zvedá se mi žaludek z těch všude se válejících opilců! Pozvracené stěny, špinavé záchody a spousta alkoholu rozlitých snad úplně všude. Jak přesně tahle sebranka vystihuje tento odporný zvrácený svět! Potáhla jsem. Teplota na konci cigarety stoupla asi o dvě stě stupňů celsia, chcete-li o 392 stupňů Fahreneita. Plíce se mi roztáhli a spolu s kyslíkem jsem do nich nabrala spoustu nikotinu, dehtu, oxidu uhelnatého a spoustu dalších jiných škodlivin více či méně ničících mé zdraví. Cigarety ale ani zdaleka nejsou to, co mě ničí nejvíc. Je to tenhle svět vysmívající se mi do očí, přínášejíc mi další nesnesitelnou bolest, je to on, kdo ve mě vzbuzuje nenávist. Nenávist. Aless, Bodahu, dokážete mi to odpustit? Malý červík nahlodával mé svědomí. A co Natali, dokáže ti odpustit ta? Malé světýlko zlatého Marlbora osvítilo můj obličej a oči postupně se zalévající slzami. Dokáže ti odpustit všechny ty roky, kdy si jí nechala opuštěnou? Všechny ty okamžiky strachu a bolesti? Vybavila se mi vzpomínka. Dívka chránící malé břečící děvčátko. Opilý muž rozzuřený jejím pláčem se na ní sápe. Dívka ale neustoupí, tak muž udeří aspoň jí a odchází. Zůstává po něm jen zápach laciné whisky a piva. "Neboj Natali, vždycky tu budu, když to budeš potřebovat," chlácholila jsem jí a držela ve své náručí. "Že mě nikdy neopustíš? Že mě tu nikdy nenecháš samotnou?" Tehdy jsem jí slíbila, já jí přísahala... a neobstála jsem. Nedostála jsem svého slibu. Opustila jsem jí na deset let a teď je mi trestem, že se musím v noci dívat, jak ve snech trpí, když se jí vrací vzpomínky, jak sebou škube a vykřikuje ze sna slova plná hrůzy... Měla jsem být ta silnější, ale místo toho? Jsem vrah! Odporný, chladnokrevný, nenapravitelný... Začla jsem se třást potlačovanými vzlyky. Pohlédla jsem na své ruce. Zaleskly se na nich kapičky krve. Upustila jsem nedopalek cigarety a ječící jsem ustoupila pár kroků dozadu. Slzy mi nezadržitelně stékaly po tvářích, ječela jsem, šílela a histericky sténala. Krev! Znova se mi vybavili ty oči. Prázdné, chladné. Smrt. Né!!! Vytáhla jsem z kapsy malou skleněnou láhvičku. Kolik jsem jich už dneska měla? To je jedno. Házím do sebe už asi šestý nebo sedmý prášek a lituju toho, že jsem svojí flašku vodky nechala dole. Lahvička mi propadla mezi prsty, padla jsem na kolena a nechala jí odkutálet po střeše daleko ode mě. Vím, že jsem tu už dlouho a musím dolů, ale v tomhle stavu nemůžu, musím se alespoň trochu uklidnit. A co uklidní ze všeho nejlíp? Má chladná kovová poslední záchrana. Vyhrnula jsem koženou bundu nad zápěstí. Bílé, chladné, ale nepochybovala jsem, že v něm tepe život. Ten samý o který jsem připravila někoho jiného. Na žiletce byl ještě zbytek bílého prášku. Těšila jsem se na ten pohled, až se smísí s mou krví. Těšila jsem se na ten pocit, dotek chladného kovu a teplé krve. Těšila jsem se na tu bolest...
"Lilian?"
Trhla jsem sebou. Osušila jsem slzy a otočila se po hlase.
"Jak si mě tu našel?" Sbírala jsem se ze země. Bodah mi podal ruku a zvedl mě na nohy.
"Jednoduše, hledal jsem tě a pod požárním žebříkem jsem našel tvoje boty."
"Chtěla bych tě vidět, jak sem lezeš v podpatkách," utrousila jsem.
"Ty jsi brečela?"
Ne, sázela brambory. "Ne."
"Lian, přede mnou si nemusíš na nic hrát." Přitáhnul si mě a snažil se mi podívat do očí.
"Na nic si nehraju," vyslovila jsem ty slova, i když jsem věděla, jaká je to lež.
"Ať chceš nebo ne, vím, co se ti v tý kdysi blonďatý makovici odehrává. Aspoň částečně. Jsem něco jako tvůj ďáblův advokát."
Nedobrovolně obejmutá jsem vztekle zaryla nehty Bodahovi do ramen. Trošku povolil a zatvářil se provinile. Pak promluvil: "Jsi na mě naštvaná a to právem. Určitě chceš vědět, jak to bylo."
"To si piš. Jsi jeden z těch, kterým důvěřuju nejvíc a tohle mi tajíš. Opravdu jsi někoho zabil?"
"Ne, ale vážně zranil."
"Jak se to stalo? Za co je ten záznam?"
"Za řízení v opilosti. Nechtěl jsem, ale musel jsem. Ty víš, že bych nikdy nalitej neřídil."
"Ale řídil si, proč?"
"Pamatuješ si na Sandru?"
"Aha, tak z frajeřiny, aby ses vytáh před holkou?"
"Ne. Stalo se to tady v Darkness. Někdo slavil narozeniny a my si chtěli připít něčím extra, takže si dáme zapálenýho panáka. A Sandra je na sebe strhla. Mohlo jich bejt tak patnáct, dvacet. Chtěl jsem jí co nejrychleji dostat do nemocnice. V plný rychlosti jsem to nabořil do jinýho auta. Řídila to nějaká žena, co jela domu za svým dítětem. Ale naštěstí to přežila."
"A co Sandra?"
"Tak samozřejmě, že bude mít ty jizvy už na furt, ale jiný trvalý následky snad nemá."
Chvíli jsem mlčela, a pak mě napadlo tý jeho upřímnosti trochu využít.
"Bodahu?" oslovila jsem ho s ještě stále otočenou hlavou.
"Ano?"
"Zmlátil tě alespoň sám, nebo na tebe poštval Steva?"
"Co-cože?"
"Protože jestli proti tobě štve i někoho dalšího..."
"Lian..."
"...nesnesu, aby ubližoval někomu, koho mám ráda, nemůže si na mě dělat nějaký majetnický nároky..."
"Nevím, o čem to mluvíš."
"Ale víš, nezapírej to. Myslíš, že jsem si nevšimla, že ti někdo dal dělo, až ti vyškub piercing? A těch modřin?"
Bodah si nervózně přejel prstem po obočí. Zadívala jsem se mu do očí, tentokrát to byl on, kdo uhnul pohledem.
"Lian..."
"Jseš hroznej blázen! Asi bude lepší, když už se nebudeme moc vídat." Chtěla jsem se mu vysmeknout a odejít, ale on mě ze svého náručí nepustil.
"Lian, nenechám se od někoho zastrašit. Ano, porvali jsme se se Siriusem, ale proto se přece neleknu a nevykašlu se na tebe."
"Bodahu...." Poprvé za celý večer se naše pohledy střetly. Zajel mi prsty do vlasů. "Řekla si, že mě máš ráda. Přece nebudeš porušovat přirozenost lásky a přátelství."
"Nebuď tak domýšlivej. Ano, mám tě ráda natolik, že nenechám Siria, aby ti ničil život. Ale nic víc."
"Nic víc? Nelži si do kapsy."
Dostal mě. Ano, lžu, lžu dost často, to nechápe, že ho chci jen chránit? Bodah ze mě nespouštěl oči. Pomalounku si mě přitahoval a zároveň se ke mně nakláněl. Přivřela jsem víčka.
"Lian...mi..." Jeho slova zanikla v nenadálem zvuku otevírajících se dveří na střechu.
"Lian?" Oslovení pročíslo vzduch jako výstřel. Sirius. Zase. Bodah se odtáhl a dvěma prsty mi roztáhl víčko.
"Myslím si, že už to v tom oku nemáš. Zdravíčko, šéfe. Koukám, že hledáš svoji holku. Tak tady jí vracím. Čus Li, doufám, že až ti skončí směna, tak se k nám připojíš na panáka. Neboj, neklátím ti jí tady," prohodil ještě, když procházel kolem Siria jako odpověď na jeho vražedný pohled. Zaleskli se mi oči. Neocházej! Bodah mi věnoval poslední pohled a odešel. Sehnula jsem se pro upuštěnou lahvičku a zakryla tím též, že jsem si otřela znovu se vracející slzy.
"Jdeš se mnou?"
"Samozřejmě." Nechtělo se mi. Věděla jsem, že teď mě po zbytek večera nespustí z očí. A při nejbližší příležitosti si na Bodaha zase někde počká.

Przniteléééé!!!! Nejspeedovější speed metal na světě:D

16. března 2009 v 16:32 | Angela |  Hudba
Ghost Love Score
Planet hell
Ale stejně jsem u toho uchvávala smíchy (pardon, za ten výraz, ale nejlépe to vystihuje)

Manzana

16. března 2009 v 15:59 | Angela |  Hudba
Právě jsem objevila typicky finskou hard rock/metalovou skupinu s občasnými prvky disca. Hrozně se mi to líbí, tak se o to chci podělit i s váma. Pokud se vám zalíbí, tak doporučuju juknout i na další videa.

Falling to pieces

End of the world (a tohle je mrtě dobrý!!!)

Panda girl (jako Panda gril by to bylo zajímavější:D)


Je peklo exotermické nebo endotermické?

7. března 2009 v 19:39 | Angela |  Z (mého) života a nezařaditelné
Následující otázka byla prý skutečně položena v zimním zkouškovém období při zkoušce z chemie na Washingtonské univerzitě:

"Je peklo exotermické (vydává teplo) nebo endotermické (pohlcuje teplo)? Svou odpověď podložte důkazem."

Vetšina studentů sestavila důkaz svých domněnek s pomocí Boylova zákona nebo nějaké jeho obměny (při rozpínání se plyn ochlazuje, při stlačování se zahřívá).

Jeden student však uvedl následující důkaz:

Zaprvé potřebujeme vědět, jak se hmota pekla mění v průběhu času. Proto potřebujeme znát rychlost, kterou do pekla duše vstupují, a rychlost, kterou z pekla duše vystupují. Myslím, že můžeme s jistotou předpokládat, že jakmile se duše dostane do pekla, už z něj neodchází. Z toho vyplýva, že nevystupují žádné duše.

Pokud se týka počtu duší, které vstupují do pekla, musíme se podívat na různá náboženství, která na světě dnes existují. Některá z těchto náboženství tvrdí, že pokud nejste členem jejich církve, přijdete do pekla. Protože je více než jedno takové náboženství a protože lidé nevyznávají více než jedno náboženství, můžeme odvodit, že všichni lidé a všechny duše přijdou do pekla.

Při současné porodnosti a úmrtnosti můžeme očekávat, že počet duší přicházejících do pekla vzrůstá podle exponenciální křivky. Nyní se podívejme na rychlost změny objemu pekla, protože Boylův zákon stanoví, že pokud mají teplota a tlak v pekle zůstat konstantní, objem pekla musí při přírůstku duší vzrůstat.

To dává dvě možnosti:
Jestliže se peklo rozpíná rychlostí menší než je rychlost, kterou tam vstupují duše, potom bude teplota a tlak v pekle vzrůstat přes všechny meze.
Samozřejmě jestliže se peklo rozpína rychlostí větší, než je rychlost přírůstku duší, potom bude teplota a tlak v pekle klesat, dokud peklo nezmrzne.

Takže která možnost je pravdivá?

Jestliže přijmeme postulát, který mi během mého prvního ročníku na univerzitě sdělila slečna Theresa Banyan: "S tebou se vyspím, až bude v pekle chladna noc", a vezmeme v úvahu fakt, že se mi s ní stále nepodařilo navázat sexuální poměr, potom možnost 2 nemůže být pravdivá, a tudíž jsem si jist, že peklo je exotermické.

Jediný tento student dostal ze zkoušky jedničku.