Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Pronásledovaná v temných uličkách (vypravování, mělo by být děsivé)

7. února 2009 v 14:37 | Angela |  Povídky

Jelikož procházím nějakou tvůrčí krizí chci začít zase přidávat nějaké smysluplné články, rozhodla jsem se vás "oblažit" další svojí školní slohovou prací. Je to vyprávění na téma "Ošklivý sen, který se mi zdál". Tak tady je:






Pronásledovaná v temných uličkách
Je noc a já bych měla být doma a spát. Místo toho se procházím po temných ulicích, aniž bych věděla důvod. Nechápu. proč mě nedoprovází někdo z mých přátel. Zmocňuje se mě strach. Začínám si nahlas pískat jednu z melodií od Nightwish a nervózně zacházím za roh.
Měsíc září na obloze jako obrovská lucerna a hází na zem dlouhé rozmanité stíny. Temná zákoutí mě neděsí tolik, jako samotná představa věcí či tvorů, co se v nich mohou skrývat. Najednou za sebou uslyším podivné šramocení. Snažím se předstírat, že nemám strach. Je to jen zatoulaná kočka, přesvědčuji sama sebe. Přídávám do kroku a začínám drkotat zuby, což mi znemožňuje další pískání. Nebojím se, jen je mi strašná zima, pomyslím si, ale sama tomu nevěřím. Za mnou se ozvala další strašná rána. Určitě to byl jen pes! Moc se koukám na horory a pak jsem takhle paranoidní.
Na okamžik jsem se zastavila a opřela o dům. Pevně jsem semkla víčka i čelisti a zhluboka se nadechla. Když jsem pak mnohem klidnější oči zase otevřela, zahlédla jsem ve výloze nedalekého obchodu mužskou postavu. Byl vysoký, v dlouhém černém kabátu a propaloval mě intenzivním pohledem.
V první chvíli jsem se hrozně vyděsila. Určitě nejde za mnou. Vykročila jsem a rychle změnila směr. Jeho těžké kožené boty ale stále pronásledovaly mé kroky. Zrychlila jsem. On taky. Rozeběhla jsem se a strachy mi vytryskly slzy. Uhýbala jsem do postraních uliček, ale on mě vždy následoval. Proč tu nikdo není? Jsem sama, pronásledovaní bůhví kým a nikde nikdo. Zabočila jsem doprava. Ne! Slepá ulička. Otočila jsem se a chtěla se vrátit. Tam už ale stál on. Couvala jsem směrem ke stěně, která zatarasila mojí cestu ke svobodě. Zakopla jsem a upadla na studený chodník. Plazila jsem se dál od něj. Muž se postavil přímo nade mě. V jeho tváři hrál pobavený úsměšek.
"Kdo-kdo jste? Co po mě chcete?" kvílela jsem.
"Jsem temnota," zasyčel temným hlubokým hlasem. "Jsem tvůj strach. Jsem tvá smrt."
V jeho ruce se mihla lesklá kovová věc. Ozval se výstřel.
Ochromila mě bolest. Lapala jsem po dechu a pozorovala krev stékající po mých prstech. Stejně rychle, jak se zbraň objevila, tak jí muž zase schoval pod kabát a odcházel. V posledních vteřinách mého života jsem z dálky zaslechla houkačky policejních aut. Příliš pozdě. Muž zmizel. Zůstala jsem jen já, ochromující bolest a temnota, která se stahovala blíž a blíž...
Otevřela jsem oči a zamrkala. Chvíli trvalo, než mi došlo, že neležím na chodníku nýbrž v posteli a žádná krev mi neteče. Jen zlý sen. Přesto ale stíny vypadaly zlověstně. Přetočila jsem se na bok a přetáhla si peřinu přes hlavu. Špatný sen, po kterém ráno nespíš nezbude ani vzpomínka.



To přepisování mě inspirovalo k dalšímu pokračování. Jestli ho realizuji, věnuji ho Katce a bude to odpověď na její krátkou povídku z cyklu Zpropadená láska.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 K-Katti K-Katti | 13. února 2009 v 15:49 | Reagovat

Vážně jsem ten koment sem chtěla dát dřív- opravdu!!! ale... nějak jsem zapomněla... T____T *VÝMLUVYYYY * xD

Jinak- oh... opravdu krásné a a a a dojemné... Opravdu si myslím, že je... Konečně jsi zase něco napsala, už jsem se začínala bát, že jsi se psaním přestala T___T ach- ta věta "Jsem temnota... Jsem tvůj strach... Jsem tvá smrt..." ta byla opravdu nádherná *love love love* Začínám mít pocit, že máš málo 'depresí' na to, aby jsi psala něco častěji T____T na jednu stranu je to opravdu dobře, že se máš líp, ale nadruhou- míň píšeš a já strašně moc ráda od tebe něco čtu T_T ... Ale to nevadí- hlavně, že jsi teď s Fílou šťastná ^_^ myslím to opravdu! Jen na nás nezapomeň a piš, co ti tvé pero psát dovolí....

2 WM Angela WM Angela | 15. února 2009 v 20:53 | Reagovat

To víš, předtím jsem měla depresi tak svazující, že už jsem ani psát nemohla, teď zase deprese nepřicházela vůbec (naštěstí). Takže se třeba naučím čerpat i z jíných pocitů a trochu tu svoji "literaturu" ozvláštním. Slibuju, že psát budu!!! Už od LÉTA  mám napsanej epilog k první kapitolovce. A už měsíc mi leží rozepsaná další kapitola druhý kapitolovce. Takže bych se do toho zase měla pustit....:D

3 K-Katti K-Katti | 18. února 2009 v 7:24 | Reagovat

Jj!!! to určitě měla :D xDDD Představ Si Fílu v lolita šatech a hned ti pude psát líp!!! XD :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama