Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Kapitola 7 - Den plný překvapení díl 2

26. února 2009 v 15:35 | Angela |  2.kapitolovka - Sex, drogy, metal...a jizvy

Světlo. Bolest. Jednoduché vjemy se propracovávaly do mého mozku. Ráno. Vstávat? Ani omylem. Pomalu jsem otevřela oči. Světlo mě oslepilo. Sakra, moje hlava! Rozletí se na milion malých kousíčků a nezávidím tomu, kdo bude uklízet můj mozek z koberce. Koberec? Ty vole, já ležím na koberci a ještě k tomu úplně nahá. Zvedla jsem se na lokty. Na sobě jsem měla jen položenou vlajku Sonaty Arcticy, která měla velikost akorát tak na zakrytí toho nejdůležitějšího. Naproti mě ležela Aless v očividně cizím tričku s fotkou Ozzyho Osbourna.
"Aless?" Něco neurčitě zamumlala a pootevřela oči.
"Ahoj..."
"Pamatuješ si něco?"
Vypadalo to, že myšlení jí činí neuvěřitelný bolehlav.
"Akorát, že jsem se s někým vyspala, ale už si nepamatuju s kým." Začala jsem se řehnit. Teda v rámci možností, aby se mi nerozsypala hlava.
"To je pravda, nevím, komu za tu báječnou noc poděkovat."
"Myslím si, že Jamesovi a Aless nejspíš Mikeovi." Otočila jsem se za hlasem. Na okně seděl Bodah a kreslil uhlem. Ani se neobtěžoval zvednout hlavu.
"Co ty tu děláš?" zeptala se Alessandra.
"Nevím. Neměl bych tu být?"
Snažila jsem se nad jeh otázkou zamyslet. Před očima se mi objevily malé hvězdičky. V tu chvíli můj dementní výraz nejspíš zapůsobil na Bodahovo mimosmyslové vnímání.
"To je jedno." Odložil výkres a uhel si strčil za ucho. "Mohu nabídnout vyprošťováka, dámy?"
Vyprošťovák? Moje podvědomí začalo jásat.
"Pivo a aspirin?" Seskočil z okna, otevřel nám dva nejspíš poslední nevypité lahváče a platýčko aspirinu. Vděčně jsem se potom natáhla a vypila půl lahve naráz.
"A k obědu doporučuju něco ostřejšího. Na kocovinu je to dobrý."
"V jednu jdu na oběd s Natali. Navrhnu jí mexickou kuchyni."
"Obávám se, že to už ale nestihneš. Je půl druhý."
"Kurva," ulevila jsem si. "Budu jí muset zavolat." Natáhla jsem se po nedaleko ležícím tričku i když jsem si nebyla stroprocentně jistá, že je moje.
"Příšerně mě bolí hlava." Alessino tiché sténání svědčilo o tom, že má nejspíš podobné pocity.
"No jo, někdo nechal celou noc hrát Children of Bodom," řekl Bodah a podal mi ponožku.
Natáhla jsem si jí a odvětila: "Ty Alexiho riffy mi nejspíš udělali díru do hlavy."
Pak jsem začala po pokoji schánět další kousky mého oblečení. Zrovna když jsem z lustru sundavala svoji podprsenku, zazvonil zvonek na dveřích. Netušila jsem, kdo by to mohl být, ale šla jsem otevřít. Dojem z toho, co jsem uviděla se rovnal ráně pěstí.
"Dobrý den. Jsme od Policie. Můžeme s vámi mluvit?"
"E?"
"Volali nám kvůli porušování nočního klidu. A taky kvůli podezření z konzumace drog."
"Uf."
Policistům zřejmě došla trpělivost. Jeden mě odstrčil a vstoupil do bytu.
"Vy jste majitelka bytu?"
"Ne. Nevím, kdo to je."
"Takže neoprávněné vnikutí?"
"Ne, to ne."
"Nemáme čas si tady s váma povídat."
"To já taky ne."
"Slečno, nezahrávejte si. Chtěl bych vidět vaše doklady."
Kurva. "Nejspíš je mám támhle v bundě."
Opatrně jsem kolem nich prošla, nechci přece dostat na držku. Jenže k mé smůle bylo první, co jsem z kapsy vytáhla, antidepresiva. Lahvička zacinkala a už jí měl v ruce představitel zákona.
"Máte na to předpis?"
"Určitě. Někde tu bude."
Jako na potvoru se šel Bodah podívat, kdo přišel. V ruce měl nůž, který obvykle používá na otevírání piva. Ani se nenadál a už ležel na hubě, na zádech policajta a na rukou pouta.
"Je tu ještě někdo?"
"Tam...vzadu...neubližujte jim..." dostával ztěžka ze sebe přikleknutý Bodah. Asi za pět minut už jsme se vezli na zadním sedadle policejního auta na stanici.
_______________________________________________________________
Opravdu není nic příjemného dřepět na policii, obzvlášť vyšněroval - li vám někdo tkaničky z Martensek a sebral zapalovač od milované osoby, která je navíc po smrti. Měla jsem vztek a cítila jsem se neuvěřitelně pokořená. Očividně jsem ale stále měla daleko do Alessina hněvu. Mračila se jak nebe před hurikánem.
"Neboj, tohle se určitě nějak vysvětlí," snažila jsem se jí povzbudit.
"To určitě. Já přece nejsem žádný zločinec."Zřejmě jsem konečně měla tu čest zažít horkou španělskou krev. Spoutaný tygr Alessandra vedle mě začala chrlit nadávky.
"Tohohle budete litovat, caramba. Člověk se jednou naleje, že neví o světě a hned ho tady buzerujou. Nejsem špatná. Ani tady v Londýně, ani v Cordobě jsem nikdy nebyla."
"Slečno, mi nepochybujeme, že vy nejste, ale tady ti dva jsou."
"Bodahu?" Vyvalila jsem oči. Tak on taky? Osoba, které důvěřuju ze všech nejvíc a on se zapomene zmínit o takovéhle "maličkosti"?
Policista se škodolibě usmál a pokračoval: "Aha, vy jste to nevěděla? Tak to jsem nechtěl, to vypadá na pěknou hádku. Ano, tady mladý pán má záznam za řízení v opilosti. Zranil přitom několik lidí. Možná i zabil?"
"Nikoho jsem nezabil!" rozkřiknul se Bodah. Čekala jsem, že řekne, že to není pravda, ale nic takového se nestalo. Několik okamžiků ticha přerušil policajt, který přišel, aby mě odvedl k výslechu. Následovala jsem ho, ale zůstal tam po mě prostor, ve kterém se vznášelo spoustu nevyřčených otázek a odpovědí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Any Any | Web | 26. února 2009 v 19:08 | Reagovat

Hustý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama