Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

6.kapitola - historický okamžik!!!!

26. února 2009 v 17:00 | Angela |  1. kapitolovka - zatím bez názvu

Téměř po roce obnovuji psaní své první kapitolovky. Sice už nechápu, co tím chtěl autor říct, ale ze slušnosti to dotáhnu do konce. Díl bych chtěla věnovat mé Kateřince k jejím narozeninám a doufám, že se co nedjřív sejdem, abychom to oslavily!!!!

Pokud máte citlivější sluch nebo pokud snad vaše děti slyšely ten večer nějaké podivné pískavé zvuky, k doktorovi nepotřebujete. Ten večer se i zvířata chovala divně. Psi štěkali a chovali se agresivně, netopýři poletovali po celém městě. Za tyto i další prapodivné jevy mohla drobná blondýnka sedící na vížce starého kostela. Pokud ovšem nejste nějaká magická či spirituální bytost, tak jste jí nemohli vidět. Její vzezření ale nevěštilo nic dobrého - byla v dlouhých černých šatech, kolem ní se vznášeli její černé šály a její oči světle modře zářily. Dlouho tam ale sama nezůstala. Následovala jí žena, stejně odděná, brunetka se zářivě zelenýma očima.
"Luminescence?"
"Arianne...Jak dlouho tu již jseš?"
"Moc dlouho ne. Lumin, dokážeš mi prominout, že jsem o tobě pochybovala?"
"Odpuštěno. Aspoň vidím, jak se mé maskování skvěle osvědčílo. Kdo by hledal upíra mezi upíry?"
"Jsem ráda, že tě ani v těchto okamžicích neopouští smysl pro humor."
"Arianne, jdi. Následuj Williamovi kroky. Teď musíte být spolu. Já se tady o to postarám."
"Děkuji ti, Lumineo. Tvé služby budou odměněny."
Bez dalších slov se Ariana rozeběhla a vrhla se ze střechy dolů. V momentě byla pryč.
Na jiném místě: Po louce hnali dva muži své koně. Jeden byl blond a seděl na bílém koni, černý kůň nesl na hřbetě tmavovlasého. Po chvíli se rozdělili - blondýn zahnul do leva a brunet pokračoval dále rovně. Jeho frísák Přízrak napínal každý sval v těle a hnal se jako letící šíp. Stejně jako jeho pán věděl, že jde o hodně. Prozrazoval to i Williamův ustaraný pohled. Asi před hodinou opustil svoji milovanou a od téhle cesty si sliboval její ochranu. A nejen její. Než odešel, sehrála se mezi nimi scéna, která nepotřebovala slov. William poprvé ucítil změnu v její vůni. Dokonce se i chovala jinak. William věděl, co to znamená. Stále měl v živé paměti letmý dotek sametové kůže na jejím břichu. Přízrakovy boky se zvedaly a nozdry se mu rozšiřovali ve snaze se nadechnout. No tak, už jen kousek, pomyslel si William. Přízrak se řítil do lesa. William ho hnal mezi stromy, dokud nedocválal k menšímu schovanému domku. Vlkodlak seskočil z koně a klepal na dveře. Po chvíli mu přišel otevřít nějaký muž. Měl špinavé a potrhané oblečení a i přesto, že byl docela mladý, měl ošlehanou tvář a hrubé ruce naznačovaly, že mu práce není cizí.
"Co tu chcete?" vyjel na Willa. Pak si ho změřil od hlavy až k patě a dodal: "Že se vůbec ptám."
"Takže mě poznáváte? Jste John Baltimore?"
"Ano, jsem. Ale nikomu se propůjčovat nebudu."
"Chápu, že poté co vám zabili otce to pro vás musí být těžké. Ale já vás o to přišel žádat v nouzi nejvyšší."
"Vy víte úplný kulový. To, že se můj otec nechal zabít když měl ženu a dítě byla jeho blbost. Nehodlám opakovat jeho chyby."
"Proto necháte zahynout ženy a děti jiných lidí?"
John obešel Williama. V ruce držel sekeru, kterou teď zaťal do špalku na štípání dříví. Neodpovídal a tak William pokračoval.
"Mám těsně přes svatbou a moje snoubenka je těhotná. Ale i přesto do téhle bitvy vyrazím. Může být rozhodující pro celou tu několik století dlouhou válku. A vy máte tu moc svolat ardargary, kteří můžou být pro nás velkým přínosem. Jsme sice slabí, ale jdeme bojovat, protože máme co získat, ale i ztratit. Pro to se půjdeme bít. Máte možnost jít s námi a možná i zvrátit výsledek. Prosím." Na poslední slovo kladl obzvlášť velký důraz.
"Pěkná řeč. Tak teď poslouchejte vy. Popadněte toho svýho koníčka a táhněte. Nehodlám se dát někde zabít! Život je mi drahý, už jenom kvůli mí ženě a děcku! Kašlu na nějaký poloviční vlky a jejich bitky. Táhněte ke všem čertům!"
Aby dodal svým výhrůžkám na intenzitě, pozvedl sekeru. William naskočil na koně.
"Je to vaše povinnost. V případě, že se mnou nepůjdete, jste zradil. A bude s vámi taky jako se zrádcem naloženo."
"Vypadněte. A pozdravujte moji drahou matinku, když měla odvahu u vás zůstat."
"Tak tedy sbohem. Mimochodem, moje Ariana jde do toho boje taky." Přízrak se dal do běhu.
O mnoho mil dál vchzázela Ariana do obrovské ložnice starého hradu. Třásla se, protože věděla, jaký obraz se jí tam naskytne. Došla až k posteli s nebesy. Tam se jí podlomila kolena a ona dopadla na studenou podlahu. Oběma rukama objímala studené tělo své matky. Byla probodnutá. Na korzetu měla přímo na srdci krvavou ránu. Ariana začala ječet a mezi vzlyky přísahala pomstu.
"Jejímu vrahovi vlastnoručně vyrvu srdce z těla! Ale nejdřív mu vypíchnu obě oči a položím je naproti jemu, aby to všechno viděl! Dnes v noci zemře mnoho čarodějů a kdo to přežije, bude zotročen!" Dlouho brečela dokud k ní nepřišli strážní. Táhli mezi sebou muže.
"Tohohle jsme tu našli, ale nechce mluvit."
Ariana pohlédla přímo do jeho tváře pohledem studeným a plným nenávisti až se rukojmí zachvěl strachy.
"Ale promluví," procedila mezi zuby a nezpouštěla z něj oči. "Odtáhněte ho do sklepení."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Any Any | Web | 26. února 2009 v 19:13 | Reagovat

Kdo si počká, ten se dočká, že? Neskonale se těším na další kapitolu :)

2 WM Angela WM Angela | 26. února 2009 v 19:59 | Reagovat

Jsem ráda, že aspoň někdo:D Mno, velký Williamův comeback.:D

3 Any Any | Web | 28. února 2009 v 13:20 | Reagovat

Jůůů :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama