Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Obraz (krátká povídka sepsaná z nudy ve škole)

12. prosince 2008 v 22:48 | Angela |  Povídky
Nahá bohyně Gaia ležela ve svěží trávě. Její hnědé vlasy prosvěcovalo zářivé polední slunce. Vzdych prosycený teplem voněl pampeliškami a kopretinami. Ptáci prozpěvovali své veselépísně a motýlové třepotali svými pestrobarevnými křídly. Opodál seděl muž - malíř. Tahy štětcem popisoval, jak stébla trávy hladí její hebkou kůži, její usměvavé, ale tajemné oči z čokolády a neposedné vlasy padající podél skrání. Dokonalá žena.
Gabrielle zaječela a vytrhla tím malíře Nevilla z jeho myšlenek.
"Už mě to tu nebaví! Tráva mě všude šimrá, lezou po mě mravenci! Proč se musím válet nahá po louce?"
"Máte představovat bohyni Země. Souhlasila jste, že mi budete stát modelem, honorář máte taky dobrý, tak nač si stěžujete?"
"Už mě to tu nebaví! Odcházím!"
Gabrielle vyskočila a natáhla se po džínách. V tom si ale všimla rudé vyrážky na zádech, začala ječet a pištět.
"Mám toho plný zuby! Okamžitě mě odvez do nemocnice!"
"Nepanikařte! A hlavně si to neškrábejte," snažil se jí uklidnit Neville. "Samozřejmě, že vás odvezu, nebojte se."
Nasedli do auta a ujížděli z louky zpět do civilizace. Gabrielle celou cestu ječela, co všechno udělá a jak má skvělé právníky. V nemocnici vše řádně zdramatizovala. Neville přišel doů úplně vyčerpaný, sklíčený a zklamaný. Plátno rozložil na stojanu uprostřed pokoje a dlouho ho pozoroval. Kdo by řekl, že mě bohyně země alergii na trávu? Z plátna se na něj usmívali její laskavé oči.Z obrazu vyzařovala pozitivní energie krásného letního dne. Neville okamžik zaváhal a pak vytáhl barvy. Smíchal bílou a černou a překryl sněhobílé beránky na pomněnkově modré obloze. Po dehtové černi se teď táhla těřká řerná mračna. Obloha byla vidět i skrz holé větve břízy. Z jejích očí, z jejich překrásných očí, teď čišela krutost a touha po moci.Její rysy ztuhly a náhle vypadala o deset let starší. Neville na okamžik zaváhal, zda jí nemá nakreslit i nějaké roucho, aby se znova neosypala. Bolestně se usmála doložil štětec. To aby si všichni pamatovali, že i milující ženy mohou být nelítostné a kruté. Že jakkoliv se zdá všechno krásné, ve zlomku vteřiny i nebe v peklo se změní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama