Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Kapitola 6 - Den plný překvapení díl 1

13. prosince 2008 v 0:40 | Angela |  2.kapitolovka - Sex, drogy, metal...a jizvy
Příští kapitolka bude na tuhle přímo navazovat, proto ten díl první.Užijte si jí!Těším se zas někdy příště:)


"Ségra, já mizím," houkla jsem na Natali z kuchyně.
"A kam jdeš?"ozvala se z ložnice.
"Jako vždycky."
Mezi dveřma vykoukla její blonďatá hlava.
"Kde je jako vždycky?"
"Za kámošema," zahuhlala jsem přes cígo, co jsem si právě strčila do pusy.
"Nějaká bližší definice?"
Šoupla jsem si cigaretu za ucho. To bude na dlouho a nechci si proslintat filtr.
"Jsou to body po obou stranách Temže," začala jsem poněkud neurčitě. "Ale pokud chceš najít malý Hellsinki, ty nenajdeš, ty si musí najít tebe." Pousmála jsem se. "Prostě někde v okolí hospod Transylvánia, Nosferatu nebo Sweet Revenge, možná v metalshopu na Baker Street. Někde uprostřed toho všeho je Beautifull Darkness a asi dva bloky od toho je hnízdo - aspoň se nemusíme ožralý táhnout moc daleko. Je tam hezkej výhled na řeku a budovy Parlamentu."
Natali očividně přemýšela. Přejížděla si prsty po mateřském znaménku na krku a já si uvědomila, jak moc je mi podobná. Dotkla jsem se identického znamínka na svém krku.
"Posloucháš mě vůbec?"
"Jo, výhled na Parlament. Takže dneska už asi nepříjdeš?"
"Asi ne, proč?"
Natali se zeširoka usmála. "Dneska máš narozky."
Zamotala se mi hlava. Ty jsem deset let neslavila. Drtivě na mě dopadlo, že úderem dnešní půlnoci mi bude dvacet šest. A to je skoro třicet. A to je skoro smrt. Bože, hrůza!
"Eh, asi ne."
"Tak alespoň zajdem zítra na oběd."
"Těším se, ahoj."
"Pá pá."
Když jsem o hodinu později seděla s Mikem, Giny a Jamesem u Siriuse, stále jsem tomu nemohla uvěřit. Jsem tak strašně stará! Poněkud dramaticky jsem do sebe hodila zbytek své whisky. Přišla jsem o tolik let života. Tolik času nevázaného sexu, neomezeného chlastu a spousty cigaret bez přirážky od mamy ve věznici, zatímco...protože...
"Hospodo, jednu suominen..." dostala jsem ze sebe přiškrceným hlasem. Moje kolegyně, španělka Alessandra okamžitě přispěchala.
"Co dneska zapíjíš?"
"To je hrozně moc tajný," zašeptala jsem podnapilým, ale stále tajemným tónem.
"No tak, mě to můžeš říct, já ti taky říkám spoustu věcí."
"Mě je dneska..." dramaticky jsem vyvalila oči, "šestadvacet."
Alessandra měla co dělat, aby se nerozesmála. Nakonec se zatvářila chápavě a soucitně.
"Já tady za chvíli končím, tak to spolu půjdem zapít někam o samotě, co říkáš?"
Odpověděla jsem jí škytnutím.
"Super, čekej na mě venku."Ještě než odeběhla vyměnila si jakýsi podivný pohled s Mikem a zmizela. Odpotácela jsem se tedy ven. Čerstvý studený vítr a Mikovo ukradený máčko mě vzpamatovali. Pohled na zapalovač mě přived k myšlenkám, jak bych teďko slavila, kdyby tu ještě Tomas byl se mnou. Když dorazila Aless, skryla jsem slzy a následovala jí. Dost mě překvapilo, když mě zavedla do hnízdečka. Na to, že byl pátek večer tady bylo ticho a tma. Vydala jsem se do pokoje rozsvítit. Tam se mi ale podařilo zakopnout, strhnout na sebe velkou sklenici houby a samozřejmě jsem dopadla do prázdných flašek od piva. Rozpláclá jako žába a zlitá od hlavy až k patě jsem začala sprostě klít. Byla jsem ráda, že mě nikdo nevidí. Pak ale cvakl vypínač a lustr osvítil asi dvacet lidí křičících "Všechno nejlepší!" Byla jsem rudá jako rak a na hlavu mi padaly konfety. No to se opravdu povedlo. Bodah mě vytáhl na nohy a Alessandra mi plácla na hlavu špičatou párty čepičku. Další mi strčili do rukou několik balíčků. Podlamovali se mi kolena. Tak to jsem skutečně nečekala.
"Na co čekáš, rozbaluj!"
"Na to se radši posadím." Věnovala jsem všem nervózní úsměv a hned jsem se pustila do trhání balícího papíru. Dostala jsem pár cédéček, vlajku Sonaty Arcticy, síťované rukavice a pár dalších drobností.
"Děkuju vám všem, jste fakt suprový!" řekla jsem poté, co jsem skončila s rozbalováním.
"Ještě by to chtělo proslov."
"Jó, proslov!"
Někdo mi strčil do ruky flašku piva a všichni zmlkli. Pevně jsem jí stiskla, aby se mi netřásla ruka.
"Nevím, co říct. Ze slohu jsem neměla nikdy dobrý známky. Prostě...já vás fakt žeru lidi! Na vás!"
Obrátila jsem do sebe celou flašku na ex. Někdo pustil hifinu a všichni se přesunuli doprostřed pokoje. Někdo se ke mě zezadu přivinul. Poznala jsem v něm týpka podobného Brandonu Leeovi - Jamese. Spolu s ostatními dorazil od Siriuse sotva před pár minutami.
"Je z tebe cítit víno s kolou."
"A z tebe pivo a vyčichlý parfém. Mimochodem, neslyšela jsem větu 'Pánové, zadejte se',"vypustila jsem neurčitě do prostoru a doufala, že to k němu doletí.
"Pardón, slečno. Mohl bych prosit o jeden tanec s oslavenkyní?" zašeptal mi do ucha.
Neodpověděla jsem mu, jen jsem natáhla ruce dozadu a zapletla se prsty do jeho vlasů. Zaposlouchala jsem se do melodie, která otřásala repráky a pak až jsem si uvědomila, co to je.
"HIM!?!?!?"
Alessandra poskakující naproti s Mikem konstatovala: "Už to tak bude!"
James se přidal k Villemu a zpíval mi slova jeho písničky:
"Tím otráveným polibkem od tebe já zabíjiím osamělost, s teplem tvých paží, kterým jsi mě zachránila, zabijím osamělost...s tebou..."
Zaklonila jsem hlavu a položila jí Jamesovi na rameno. Ruce jsem položila na jeho stehna, zatímco on se dotýkal a hladil mě po mých bocích a bříšku. To se nám ten večer zase pěkně rozjíždí. No co, musím si toho v životě ještě hodně užít. Vždyť už je mi skoro třicet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama