Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Prosinec 2008

Veselé vánoce přejí Nightwish:)

21. prosince 2008 v 19:27 | Angela |  Z (mého) života a nezařaditelné
A samozřejmě i já:) Doufám, že se nikdo nezhroutil, stihli jste nakoupit všechny dárky a samozřejě nikdo nespolkne kost z kapra. Hodně hezkých dárků, pohody a pokud podlehnete pokušení objesit se na váničních řetězech jako Marco a Tuomas, zak vám neručím za to, že to vyjde:)
Pěkné metalové:)

Kapitola 6 - Den plný překvapení díl 1

13. prosince 2008 v 0:40 | Angela |  2.kapitolovka - Sex, drogy, metal...a jizvy
Příští kapitolka bude na tuhle přímo navazovat, proto ten díl první.Užijte si jí!Těším se zas někdy příště:)


"Ségra, já mizím," houkla jsem na Natali z kuchyně.
"A kam jdeš?"ozvala se z ložnice.
"Jako vždycky."
Mezi dveřma vykoukla její blonďatá hlava.
"Kde je jako vždycky?"
"Za kámošema," zahuhlala jsem přes cígo, co jsem si právě strčila do pusy.
"Nějaká bližší definice?"
Šoupla jsem si cigaretu za ucho. To bude na dlouho a nechci si proslintat filtr.
"Jsou to body po obou stranách Temže," začala jsem poněkud neurčitě. "Ale pokud chceš najít malý Hellsinki, ty nenajdeš, ty si musí najít tebe." Pousmála jsem se. "Prostě někde v okolí hospod Transylvánia, Nosferatu nebo Sweet Revenge, možná v metalshopu na Baker Street. Někde uprostřed toho všeho je Beautifull Darkness a asi dva bloky od toho je hnízdo - aspoň se nemusíme ožralý táhnout moc daleko. Je tam hezkej výhled na řeku a budovy Parlamentu."
Natali očividně přemýšela. Přejížděla si prsty po mateřském znaménku na krku a já si uvědomila, jak moc je mi podobná. Dotkla jsem se identického znamínka na svém krku.
"Posloucháš mě vůbec?"
"Jo, výhled na Parlament. Takže dneska už asi nepříjdeš?"
"Asi ne, proč?"
Natali se zeširoka usmála. "Dneska máš narozky."
Zamotala se mi hlava. Ty jsem deset let neslavila. Drtivě na mě dopadlo, že úderem dnešní půlnoci mi bude dvacet šest. A to je skoro třicet. A to je skoro smrt. Bože, hrůza!
"Eh, asi ne."
"Tak alespoň zajdem zítra na oběd."
"Těším se, ahoj."
"Pá pá."
Když jsem o hodinu později seděla s Mikem, Giny a Jamesem u Siriuse, stále jsem tomu nemohla uvěřit. Jsem tak strašně stará! Poněkud dramaticky jsem do sebe hodila zbytek své whisky. Přišla jsem o tolik let života. Tolik času nevázaného sexu, neomezeného chlastu a spousty cigaret bez přirážky od mamy ve věznici, zatímco...protože...
"Hospodo, jednu suominen..." dostala jsem ze sebe přiškrceným hlasem. Moje kolegyně, španělka Alessandra okamžitě přispěchala.
"Co dneska zapíjíš?"
"To je hrozně moc tajný," zašeptala jsem podnapilým, ale stále tajemným tónem.
"No tak, mě to můžeš říct, já ti taky říkám spoustu věcí."
"Mě je dneska..." dramaticky jsem vyvalila oči, "šestadvacet."
Alessandra měla co dělat, aby se nerozesmála. Nakonec se zatvářila chápavě a soucitně.
"Já tady za chvíli končím, tak to spolu půjdem zapít někam o samotě, co říkáš?"
Odpověděla jsem jí škytnutím.
"Super, čekej na mě venku."Ještě než odeběhla vyměnila si jakýsi podivný pohled s Mikem a zmizela. Odpotácela jsem se tedy ven. Čerstvý studený vítr a Mikovo ukradený máčko mě vzpamatovali. Pohled na zapalovač mě přived k myšlenkám, jak bych teďko slavila, kdyby tu ještě Tomas byl se mnou. Když dorazila Aless, skryla jsem slzy a následovala jí. Dost mě překvapilo, když mě zavedla do hnízdečka. Na to, že byl pátek večer tady bylo ticho a tma. Vydala jsem se do pokoje rozsvítit. Tam se mi ale podařilo zakopnout, strhnout na sebe velkou sklenici houby a samozřejmě jsem dopadla do prázdných flašek od piva. Rozpláclá jako žába a zlitá od hlavy až k patě jsem začala sprostě klít. Byla jsem ráda, že mě nikdo nevidí. Pak ale cvakl vypínač a lustr osvítil asi dvacet lidí křičících "Všechno nejlepší!" Byla jsem rudá jako rak a na hlavu mi padaly konfety. No to se opravdu povedlo. Bodah mě vytáhl na nohy a Alessandra mi plácla na hlavu špičatou párty čepičku. Další mi strčili do rukou několik balíčků. Podlamovali se mi kolena. Tak to jsem skutečně nečekala.
"Na co čekáš, rozbaluj!"
"Na to se radši posadím." Věnovala jsem všem nervózní úsměv a hned jsem se pustila do trhání balícího papíru. Dostala jsem pár cédéček, vlajku Sonaty Arcticy, síťované rukavice a pár dalších drobností.
"Děkuju vám všem, jste fakt suprový!" řekla jsem poté, co jsem skončila s rozbalováním.
"Ještě by to chtělo proslov."
"Jó, proslov!"
Někdo mi strčil do ruky flašku piva a všichni zmlkli. Pevně jsem jí stiskla, aby se mi netřásla ruka.
"Nevím, co říct. Ze slohu jsem neměla nikdy dobrý známky. Prostě...já vás fakt žeru lidi! Na vás!"
Obrátila jsem do sebe celou flašku na ex. Někdo pustil hifinu a všichni se přesunuli doprostřed pokoje. Někdo se ke mě zezadu přivinul. Poznala jsem v něm týpka podobného Brandonu Leeovi - Jamese. Spolu s ostatními dorazil od Siriuse sotva před pár minutami.
"Je z tebe cítit víno s kolou."
"A z tebe pivo a vyčichlý parfém. Mimochodem, neslyšela jsem větu 'Pánové, zadejte se',"vypustila jsem neurčitě do prostoru a doufala, že to k němu doletí.
"Pardón, slečno. Mohl bych prosit o jeden tanec s oslavenkyní?" zašeptal mi do ucha.
Neodpověděla jsem mu, jen jsem natáhla ruce dozadu a zapletla se prsty do jeho vlasů. Zaposlouchala jsem se do melodie, která otřásala repráky a pak až jsem si uvědomila, co to je.
"HIM!?!?!?"
Alessandra poskakující naproti s Mikem konstatovala: "Už to tak bude!"
James se přidal k Villemu a zpíval mi slova jeho písničky:
"Tím otráveným polibkem od tebe já zabíjiím osamělost, s teplem tvých paží, kterým jsi mě zachránila, zabijím osamělost...s tebou..."
Zaklonila jsem hlavu a položila jí Jamesovi na rameno. Ruce jsem položila na jeho stehna, zatímco on se dotýkal a hladil mě po mých bocích a bříšku. To se nám ten večer zase pěkně rozjíždí. No co, musím si toho v životě ještě hodně užít. Vždyť už je mi skoro třicet.

Obraz (krátká povídka sepsaná z nudy ve škole)

12. prosince 2008 v 22:48 | Angela |  Povídky
Nahá bohyně Gaia ležela ve svěží trávě. Její hnědé vlasy prosvěcovalo zářivé polední slunce. Vzdych prosycený teplem voněl pampeliškami a kopretinami. Ptáci prozpěvovali své veselépísně a motýlové třepotali svými pestrobarevnými křídly. Opodál seděl muž - malíř. Tahy štětcem popisoval, jak stébla trávy hladí její hebkou kůži, její usměvavé, ale tajemné oči z čokolády a neposedné vlasy padající podél skrání. Dokonalá žena.
Gabrielle zaječela a vytrhla tím malíře Nevilla z jeho myšlenek.
"Už mě to tu nebaví! Tráva mě všude šimrá, lezou po mě mravenci! Proč se musím válet nahá po louce?"
"Máte představovat bohyni Země. Souhlasila jste, že mi budete stát modelem, honorář máte taky dobrý, tak nač si stěžujete?"
"Už mě to tu nebaví! Odcházím!"
Gabrielle vyskočila a natáhla se po džínách. V tom si ale všimla rudé vyrážky na zádech, začala ječet a pištět.
"Mám toho plný zuby! Okamžitě mě odvez do nemocnice!"
"Nepanikařte! A hlavně si to neškrábejte," snažil se jí uklidnit Neville. "Samozřejmě, že vás odvezu, nebojte se."
Nasedli do auta a ujížděli z louky zpět do civilizace. Gabrielle celou cestu ječela, co všechno udělá a jak má skvělé právníky. V nemocnici vše řádně zdramatizovala. Neville přišel doů úplně vyčerpaný, sklíčený a zklamaný. Plátno rozložil na stojanu uprostřed pokoje a dlouho ho pozoroval. Kdo by řekl, že mě bohyně země alergii na trávu? Z plátna se na něj usmívali její laskavé oči.Z obrazu vyzařovala pozitivní energie krásného letního dne. Neville okamžik zaváhal a pak vytáhl barvy. Smíchal bílou a černou a překryl sněhobílé beránky na pomněnkově modré obloze. Po dehtové černi se teď táhla těřká řerná mračna. Obloha byla vidět i skrz holé větve břízy. Z jejích očí, z jejich překrásných očí, teď čišela krutost a touha po moci.Její rysy ztuhly a náhle vypadala o deset let starší. Neville na okamžik zaváhal, zda jí nemá nakreslit i nějaké roucho, aby se znova neosypala. Bolestně se usmála doložil štětec. To aby si všichni pamatovali, že i milující ženy mohou být nelítostné a kruté. Že jakkoliv se zdá všechno krásné, ve zlomku vteřiny i nebe v peklo se změní.

Stručná zpráva o mém (ne)stavu

7. prosince 2008 v 21:47 | Angela |  Z (mého) života a nezařaditelné
Na začátek můj prohřešek proti gothic metalu, ale nemůžu si pomoc:

Byla jsem v Paříží, juhuhúúú. Nádherné město *in love*. Zářící Eifellovka, zvony Notre Damu, horká čokoláda. Prostě dokonalá romantika. Určitě sem nahraju fotky. Ale přesto se zase našel rušivý element. Původně s náma měla jet Ivana, tátova přítelkyně, ale kvůli neblahým událostem se rozhodla zůstat doma. Tudíž s námi jel Martin - náš skoro nevlastní brácha. Nejdřív s ní byla sranda, dalo se s ním mluvit i když jsme ho s Hankou obě odpálkovali a přestal nás brát jako objekt zájmu jeho sexuálních choutek. Pak mě začal brát jako ségru, ale nakonec to skončilo otevřeným útokem na mojí osobu a můžu vám říct, že budu ráda, když ho hodně dlouho neuvidím. Doufám, že je teď spokojený, jak parádně mě zranil. Oba, i se ségrou. Určitě jim to dělá moc dobře, když si maj do koho "kopnout", že? Žblept. Jsem ráda, že můžu vyplkat alespoň něco. Mějte se blaze, moje drahé. Mám vás ráda a myslím na vás.

A nasrat!!!

1. prosince 2008 v 14:15 | Angela
Šarpn prezidentem já beru roha....
Tak si tu poslouchám SOADéčka, teď konkrétně dokola Chop Suey a jsem nasraná a zlá zlá zlá!!! Taky vám to všechno leze na nervy??? Otravnej monotónní život, průser na průser..... Na konci tejdne jedem do Paříže a víte co??? A je se netěším!!!! Jsem špatný člověk znechucený životem již v 15 letech!!!! Ach vy moje zlatíčka, co já bych bez vás dělala.... Jo, jen mě tak napadlo, že sem začnu přidávat nějaký obrázky, co vy na to???