Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Kapitola 5 - Once and for all

18. října 2008 v 22:56 | Angela |  2.kapitolovka - Sex, drogy, metal...a jizvy

Na balkóně se třásla zimou asi patnáctiletá dívka. Byla krásná, havranní vlasy jí splývaly po ramenou a přes krásný obličej, který, i když z něj bylo vidět bolest a nenávist, skrýval něžnost, nevinnost a lásku. Právě se snažila zapálit cigaretu, ale ze zapalovače vyskakovaly jen jiskřičky. Pak jí někdo strčil před obličej zapalovač s malým plamínkem. Podpálil jí a zapalovač jí upustil do klína.
"Díky, Tome."
"Než bys to podpálila, našli bysme z tebe jen ledovou kostku. Chci abys sis proto nechala tenhle."
Dívka otáčela zapalovač v dlani. Pozorovala vyobrozenou sochu anděla s nápisem "Once".
"Ale proč? Myslela jsem, že ho máš rád, máš ho z toho jejich koncertu..."
"Chci, aby sis ho nechala jako památku."
"Na co?"
"Na mě, Lian."
Z Tomasovi ruky začali odkapávat kapičky krve. Ty se postupně měnily v malé pramínky. Lian se rozšířili oči hrůzou.
"Thomasi!"
"Sbohem, Lian."
"Tome, ne!"
Thomas odevzdaně rozpřáhl ruce a přepadl přes okraj zábradlí. Lian viděla akorát, jak padá do plamenů. Démoni začali trhat jeho tělo na kusy. Oheň ho objímal a stahoval do svého chřtánu.
"Tomasi, neopouštěj mě!"
"Nezapomeň na mě, Lian."
"Ne, prosím neodcházej!"
"Miluji tě, Lian."
"NE!"
Thomas už zmizel úplně, plameny olizovali už i balkón. Lian ale obrovský žár nevnímala, pološílená strachem a bolestí o Toma...
O deset let starší Lian se s výkřikem probudila. Na čele jí vyrašily krůpěje potu a z očí jí tekly slzy. Cítila se bezmocná a paralyzovaná. Téměř ani neslyšela, jak někdo rozrazil dveře a pevně jí sevřel v obětí.
"Lian klid, všechno je dobrý."
Bariérou ticha a tmy k ní pronikaly slova.
"Klidně dýchej. Lehni si." Nechala se jím položit zpátky do moly prožrané postele.
"Kotě je to v pohodě. Nic se nestalo, byl to jen sen."
Sen. Noční můra. Lian zastavila přívaly dalších slz. Pořád se ale třásla po celém těle. Už alespoň pohlédla do obličeje člověku, který jí teď setřel slzy. Bodah. Něžně jí držel a šeptal jí do vlasů uklidňující slova.
"Co se ti zdálo?"
"Já...ne..."
"Nemusíš nic říkat, jenom jsem myslel, že by se ti trochu ulevilo."
"P-p-prášek-"
Bodah zalovil v Lianině kabelce a podal jí malou pilulky spolu se zbytkem piva v lahvi. Po chvíli jsem začala zase normálně vnímat,akorát mluvit jsem pořád nemohla.
"Cígo?" zeptal se mě aa natáhl ke mě ruku s krabkou. Vytáhla jsem jednu pomuchlanou cigaretu a vložila jí mezi rozechvělé rty. Zapálila jsem si jí a ještě chvíli jsem zírala na zapalovač. Jako vždycky, když jsem byla nervózní, jsem přejížděla prstem po nápisu "Nightwish". Proto byl už skoro setřenej. I anděl má oprýskanější křídla než tehdy před léty.
"Zdálo se mi o NĚM."
"V životě jsem neviděl..."
"...většího blázna?"
"...oddanější holku. Už je to deset let. Jiná by už měla dalšího a...víš, co tím myslím?"
"To si myslíš, že jsem od tý doby neměla jinýho?"
"Nikoho komu bys dala všechno. To tě nikdy nenapadlo, kolik chlapů po tobě šílí?"
Třeba Sirius. A sakra!
"Musím letět!"
"Nelázni, v tomhle stavu bys nikam neměla!"
"Odvezeš mě?"
Rychle jsem začala pobíhat po pokoji Bodah seděl dál na posteli a pozoroval mě. Zachvíli jsem byla připravená odejít, takzvaně "vylétnout z hnízda", jak jsme týhle díře říkaly. Měli jsme asi dvacet minut, abysme se dostali k Siriusovi včas. Hned první den přijít do práce pozdě. Fakt úroveň. Alespoň že jsem měla v autě čas se trochu upravit. Ale díky Bodahovým zkratkám jsme dorazili na minutu přesně. Ale nebyl to Sirius, kdo mě přivítal. Byla to Lorena, postarší nepříjemná ženská, která občas vypomáhala Siriusovi v baru. Obzvlášť ráda dohlížela na servírky, a proto jí všichni přezdívali "velká sestra".
"Skoro si přišla pozdě. Tady máš zástěru a padej za bar. Až začnou chodit lidi, někoho k tobě pošlu. Ale běda ti, jak něco pokazíš. Budeš ráda, když tě tu necháme uklízet záchody."
Když mě tu Sirius nechá. A ten má pro mě velkou slabost. Jelikož jsem se ale nechtěla hádat, šla jsem bez keců za bar.
"Jednu finskou, slečno. Vy jste tu nová?" bavil se na můj účet Bodah z druhý strany baru.
"Neměl bys pít, když řídíš," pronesla jsem jakés moudro, když jsem mu po naleštěném dřevě posílala sklenku s vodkou. A sama jsem se divila, že jsem opravdu na okamžik měla strach.
"Chtěl jsem se vrátit k naší předchozí konverzaci."
"Hm. Ještě do druhý nohy?"
"Jo. Vážně si nemyslíš, že na tebe někdo mohl celou tu dobu čekat, než se vrátíš z vězení?"
"Pokud myslíš Siriuse, tak-" zvedla jsem oči. Bodah mě bez jediného slova naklonil přes bar a dlouze a vášnivě políbil.Pak mě stejně tiše zase pustil. Než jsem stačila cokoliv říct, rozlehl se barem silný hlas.
"Lian!"
Sirius. Co všechno asi viděl?
"Mohla bys se mnou na chvíli dozadu?"
Kdyby to nebyl můj šéf, nešla bych. V očích se mu zlověstně blýskalo a jen se za námi zaklapli dveře, věděla jsem, že je zle.
"Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat?" rozkřikl se na mě. Sevřel mi ruku kolem krku.
"Ještě ráno jsi patřila jenom mě." Jeho šeptání se podobalo výhrůžnému vrčení vlka. Cítila jsem jak mě tlačí na zeď.
"Chováš se jako obyčejná děvka. Tak taková ty jsi!" Druhou rukou mi utrhl knoflík na halence a pak mi začal rozvazovat zástěru.
"Ne!" vykřikla jsem, ale nebylo to nic platný. Sápal se po mně jako hladový zvíře. Na další odpor jsem se nevzmohla. Ale nebylo to třeba.
"Šéfe, nechte tu holku." Stevův dobrosdečný hlas teď zněl strašně tvrdě.
"Myslíš tuhle couru? Jen si beru, co je moje."
"Pak nemám na vybranou," řekl tónem, ze kterého zněla lítost. Pak Siriusovi jednu natáh. Nedal velkou ránu, přesto se Sirius odpotácel pár kroků zpět a z rozraženého rtu mu tekla krev.
"Pojď Lian." Chytla jsem Stevovu ruku a šla jsem za ním na jeho místo u zadního vchodu. Sirius zůstal stát jako opařený. Steve byl jeho dlouholetý přítel a nikdy si nic takovýho nedovolil. Ale padáka určitě nedostane.
"Cigaretu, Lian? Omluv prosímtě jeho chování. On takovej neni."
"Já vím, můžu za to já. Viděl mě líbat se s Bodahem. Rozzuřil se."
Bezmyšlenkovitě jsem si zapálila.
"Co je to za zapalovač?"
"Už ho mám dlouho..."
"Není zespodu vyryto T+L?"
"Je. Patřil Thomasovi."
"Viděla jsi, co je pod víčkem?"
"Tam nic není."
"Že ne? Tak se podívej."
Otevřela jsem ho aon se s cvaknutím rozsvítil. Sfoukla jsem plamínek a pozorně se zahleděla dovnitř. Úplně nahoře byl namačkaný malý papírek. Jaktože jsem si ho dřív nevšimla? Vylovila sem ho, rozložila a četla.
"Once - jedna láska, jediný okamžik v mém životě byl zcela osudový. Miluju život, že mi tě dal, na ničem jiném nezáleží. Miluju tě, Lian. Ať se stane cokoli, budu tě chránit. Tvůj Thomas."
Schovala jsem hlavu do dlaní. Podruhý za tenhle den jsem se histericky rozbrečela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K-Katti K-Katti | 19. října 2008 v 12:42 | Reagovat

Eh... takže- nejdřív ti vytknu jednu chybu, než se pustím do komentování- jelikož bych na ní potom zapoměla a mě se ta chyba opravdu moc nelíbí xD Málem jsem lapala po dechu, když jsem jí četla, ale... "Steve byl jeho dlouholetý přítel a nikdi si nic takovýho nedovolil." kde je? kde se jen schovává ta hrubá chyba... :D

Dobře- teď už to víš a můžu přejít k věci... eh- proč je to vždy jen tak těžký začít?! xD dobře... eeeeh- bylo to opravdu moc krásný- šak ty to víš, že mě se tohle líbí, že? Hlavně ten začátek- ten byl úžasnej- jestli by se to takhle dalo říct- u mě ano, ale třeba u máti by byla odpověď jediná: Psychiatr... dobře... xD... Úplně mi bralo za srdce to, jak se mu po ruce začali spouštět dolů kapičky krve, které šly do potůčku- to bylo naprosto dokonalé... nechápu, proč to udělal a přesto s ním soucítím... Miloval jí a ona jeho, život není spravedlivý... Takový poslední sbohem, než plameny pohltí hříšnou duši... Áááách- miluju tě... Takhle krásně psát... Sirius je ale v tomhle díle pěknej hajzl- cholerik, co si myslí, že ona je jenom věc, se kterou si může dělat to, co chce... Začínám ho nenávidět- avšak- není to dost silné slovo?! Myslím, že ano, ale Lian si to opravdu nezasloužila... Ještě, že tam Steve přišel... Eh- vážně neumím komentovat věci T_T bééé- copak tohle je dobrej komentář?! Grrr- není T_T nebo alespoň ne tak, jak bych chtěla...

2 WM Angela WM Angela | 19. října 2008 v 17:09 | Reagovat

Omfg, já su takovej kokot!!! A to jsem to četla třikrát, než jsem k tomu vybrala hudbu...mno ty pičo, fakt válim xDDDD Jinak je to dobrej komentář:)

3 Any Any | Web | 19. října 2008 v 18:45 | Reagovat

Souhlasím s K-Katti :) A konečně to bylo dostatečně dlouhý... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama