Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Říjen 2008

Moje další video - KATKO NEPOUŠTĚJ SI HO!!!!!

20. října 2008 v 18:36 | Angela |  Hudba
*in love* *in love* *in love*


Nový design

19. října 2008 v 18:04 | Angela |  Angelin blog
Jak jste si jistě všimli, vyměnila jsem design. Je to ve stylu Nightwish - Nemo. Původně, jak naznačuje záhlaví, měl být v chladnějších zimních barvách, ale kvůli fotce Tuomase je stránka v černý. Jiná se tam nehodila a (Katko, tohle nečti) Tuomase zbožňuju, takže tam prostě bejt musí. Starý design k nahlédnutí v galerii. Enjoy=)

Kapitola 5 - Once and for all

18. října 2008 v 22:56 | Angela |  2.kapitolovka - Sex, drogy, metal...a jizvy

Na balkóně se třásla zimou asi patnáctiletá dívka. Byla krásná, havranní vlasy jí splývaly po ramenou a přes krásný obličej, který, i když z něj bylo vidět bolest a nenávist, skrýval něžnost, nevinnost a lásku. Právě se snažila zapálit cigaretu, ale ze zapalovače vyskakovaly jen jiskřičky. Pak jí někdo strčil před obličej zapalovač s malým plamínkem. Podpálil jí a zapalovač jí upustil do klína.
"Díky, Tome."
"Než bys to podpálila, našli bysme z tebe jen ledovou kostku. Chci abys sis proto nechala tenhle."
Dívka otáčela zapalovač v dlani. Pozorovala vyobrozenou sochu anděla s nápisem "Once".
"Ale proč? Myslela jsem, že ho máš rád, máš ho z toho jejich koncertu..."
"Chci, aby sis ho nechala jako památku."
"Na co?"
"Na mě, Lian."
Z Tomasovi ruky začali odkapávat kapičky krve. Ty se postupně měnily v malé pramínky. Lian se rozšířili oči hrůzou.
"Thomasi!"
"Sbohem, Lian."
"Tome, ne!"
Thomas odevzdaně rozpřáhl ruce a přepadl přes okraj zábradlí. Lian viděla akorát, jak padá do plamenů. Démoni začali trhat jeho tělo na kusy. Oheň ho objímal a stahoval do svého chřtánu.
"Tomasi, neopouštěj mě!"
"Nezapomeň na mě, Lian."
"Ne, prosím neodcházej!"
"Miluji tě, Lian."
"NE!"
Thomas už zmizel úplně, plameny olizovali už i balkón. Lian ale obrovský žár nevnímala, pološílená strachem a bolestí o Toma...
O deset let starší Lian se s výkřikem probudila. Na čele jí vyrašily krůpěje potu a z očí jí tekly slzy. Cítila se bezmocná a paralyzovaná. Téměř ani neslyšela, jak někdo rozrazil dveře a pevně jí sevřel v obětí.
"Lian klid, všechno je dobrý."
Bariérou ticha a tmy k ní pronikaly slova.
"Klidně dýchej. Lehni si." Nechala se jím položit zpátky do moly prožrané postele.
"Kotě je to v pohodě. Nic se nestalo, byl to jen sen."
Sen. Noční můra. Lian zastavila přívaly dalších slz. Pořád se ale třásla po celém těle. Už alespoň pohlédla do obličeje člověku, který jí teď setřel slzy. Bodah. Něžně jí držel a šeptal jí do vlasů uklidňující slova.
"Co se ti zdálo?"
"Já...ne..."
"Nemusíš nic říkat, jenom jsem myslel, že by se ti trochu ulevilo."
"P-p-prášek-"
Bodah zalovil v Lianině kabelce a podal jí malou pilulky spolu se zbytkem piva v lahvi. Po chvíli jsem začala zase normálně vnímat,akorát mluvit jsem pořád nemohla.
"Cígo?" zeptal se mě aa natáhl ke mě ruku s krabkou. Vytáhla jsem jednu pomuchlanou cigaretu a vložila jí mezi rozechvělé rty. Zapálila jsem si jí a ještě chvíli jsem zírala na zapalovač. Jako vždycky, když jsem byla nervózní, jsem přejížděla prstem po nápisu "Nightwish". Proto byl už skoro setřenej. I anděl má oprýskanější křídla než tehdy před léty.
"Zdálo se mi o NĚM."
"V životě jsem neviděl..."
"...většího blázna?"
"...oddanější holku. Už je to deset let. Jiná by už měla dalšího a...víš, co tím myslím?"
"To si myslíš, že jsem od tý doby neměla jinýho?"
"Nikoho komu bys dala všechno. To tě nikdy nenapadlo, kolik chlapů po tobě šílí?"
Třeba Sirius. A sakra!
"Musím letět!"
"Nelázni, v tomhle stavu bys nikam neměla!"
"Odvezeš mě?"
Rychle jsem začala pobíhat po pokoji Bodah seděl dál na posteli a pozoroval mě. Zachvíli jsem byla připravená odejít, takzvaně "vylétnout z hnízda", jak jsme týhle díře říkaly. Měli jsme asi dvacet minut, abysme se dostali k Siriusovi včas. Hned první den přijít do práce pozdě. Fakt úroveň. Alespoň že jsem měla v autě čas se trochu upravit. Ale díky Bodahovým zkratkám jsme dorazili na minutu přesně. Ale nebyl to Sirius, kdo mě přivítal. Byla to Lorena, postarší nepříjemná ženská, která občas vypomáhala Siriusovi v baru. Obzvlášť ráda dohlížela na servírky, a proto jí všichni přezdívali "velká sestra".
"Skoro si přišla pozdě. Tady máš zástěru a padej za bar. Až začnou chodit lidi, někoho k tobě pošlu. Ale běda ti, jak něco pokazíš. Budeš ráda, když tě tu necháme uklízet záchody."
Když mě tu Sirius nechá. A ten má pro mě velkou slabost. Jelikož jsem se ale nechtěla hádat, šla jsem bez keců za bar.
"Jednu finskou, slečno. Vy jste tu nová?" bavil se na můj účet Bodah z druhý strany baru.
"Neměl bys pít, když řídíš," pronesla jsem jakés moudro, když jsem mu po naleštěném dřevě posílala sklenku s vodkou. A sama jsem se divila, že jsem opravdu na okamžik měla strach.
"Chtěl jsem se vrátit k naší předchozí konverzaci."
"Hm. Ještě do druhý nohy?"
"Jo. Vážně si nemyslíš, že na tebe někdo mohl celou tu dobu čekat, než se vrátíš z vězení?"
"Pokud myslíš Siriuse, tak-" zvedla jsem oči. Bodah mě bez jediného slova naklonil přes bar a dlouze a vášnivě políbil.Pak mě stejně tiše zase pustil. Než jsem stačila cokoliv říct, rozlehl se barem silný hlas.
"Lian!"
Sirius. Co všechno asi viděl?
"Mohla bys se mnou na chvíli dozadu?"
Kdyby to nebyl můj šéf, nešla bych. V očích se mu zlověstně blýskalo a jen se za námi zaklapli dveře, věděla jsem, že je zle.
"Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat?" rozkřikl se na mě. Sevřel mi ruku kolem krku.
"Ještě ráno jsi patřila jenom mě." Jeho šeptání se podobalo výhrůžnému vrčení vlka. Cítila jsem jak mě tlačí na zeď.
"Chováš se jako obyčejná děvka. Tak taková ty jsi!" Druhou rukou mi utrhl knoflík na halence a pak mi začal rozvazovat zástěru.
"Ne!" vykřikla jsem, ale nebylo to nic platný. Sápal se po mně jako hladový zvíře. Na další odpor jsem se nevzmohla. Ale nebylo to třeba.
"Šéfe, nechte tu holku." Stevův dobrosdečný hlas teď zněl strašně tvrdě.
"Myslíš tuhle couru? Jen si beru, co je moje."
"Pak nemám na vybranou," řekl tónem, ze kterého zněla lítost. Pak Siriusovi jednu natáh. Nedal velkou ránu, přesto se Sirius odpotácel pár kroků zpět a z rozraženého rtu mu tekla krev.
"Pojď Lian." Chytla jsem Stevovu ruku a šla jsem za ním na jeho místo u zadního vchodu. Sirius zůstal stát jako opařený. Steve byl jeho dlouholetý přítel a nikdy si nic takovýho nedovolil. Ale padáka určitě nedostane.
"Cigaretu, Lian? Omluv prosímtě jeho chování. On takovej neni."
"Já vím, můžu za to já. Viděl mě líbat se s Bodahem. Rozzuřil se."
Bezmyšlenkovitě jsem si zapálila.
"Co je to za zapalovač?"
"Už ho mám dlouho..."
"Není zespodu vyryto T+L?"
"Je. Patřil Thomasovi."
"Viděla jsi, co je pod víčkem?"
"Tam nic není."
"Že ne? Tak se podívej."
Otevřela jsem ho aon se s cvaknutím rozsvítil. Sfoukla jsem plamínek a pozorně se zahleděla dovnitř. Úplně nahoře byl namačkaný malý papírek. Jaktože jsem si ho dřív nevšimla? Vylovila sem ho, rozložila a četla.
"Once - jedna láska, jediný okamžik v mém životě byl zcela osudový. Miluju život, že mi tě dal, na ničem jiném nezáleží. Miluju tě, Lian. Ať se stane cokoli, budu tě chránit. Tvůj Thomas."
Schovala jsem hlavu do dlaní. Podruhý za tenhle den jsem se histericky rozbrečela.

Básnička

18. října 2008 v 16:38 | Angela |  Povídky

Omfg...Tak jsem dneska našla svoje starý básničky. Většina choromyslné výtvory. Ale tahleta mě docela zaujala.

Jsi jak cigaretový kouř, o léčí mi TBC
Jsi mozek mi mámící THC
Je to jak závislost na čokoládě
Můžeš se jí zbavit, ale ovládá tě
Jsem tvůj lék i nemoc
Tvá univerzální pomoc
Říkal jsi mi, že jsem kost
Heračka i závislost
Trpící i škodící
Navždy v tvém srci hořící
Po tvém dotyku toužící
Hladěná i hladící
Jenže láska není cigareta bílá,
co vykouří se a zapálí se druhá
Je to nejlepší doutník, co vykouříš a zmizí
Můžem si být jako popel pořád stejně blízcí?
Jak povodeň co strhla most
Bylo jí to jednou dost?
Nebyl to most mezi námi?
Mizíš mi ve strašné dáli
Týraná a tyranka
Jsem tvá malá schovanka
Královna i poustevník
Cigareta i popelník
Schovaná za iluze a sny
Měsíc i prosluněné dny
Stojím tu před tebou
Vykáceným pralesem i mačetou
Vítěz i poražená
Vstřícná i uražená
Slza hořká i sladká
Tvůj hrobník i matka
Odzbrojená a v ruce zbraň
Pojď ke mě, vstaň!
Zůstaň tam, jsi mé prokletí
BUde si navždy vrahem i obětí
Jsem jen panák nebo celá flaška?
Už nebaví mě tahle fraška
Už nebaví mě tohle klišé
Než řešení, tak bolest spíše
Jseš opiát, co koupe se v krvi rád
Jsi příčina i důvod
Mého oblouznění původ
Jsem svázaná, nevidím, neslyším
Sama se svým srdem bušícím
Volností svázaná
Svoboda se mi do rukou zařezává
Bezmocná stojím proti tobě
Pozůstalá trpící i mrtvola v hrobě
Nechci tě, ale toužím tě líbat
Vidět tě odházet a zároveň tě svlíkat
Vášní tě pomilovat i zabít
Nechci tak daleko zajít
Nevím, co vlastně chci
Nejsi to náhodou ty?

Omlouvám se, jestli tam někde bude chybět c, poslední dobou mi vypadává. Doufám, že to pro vás nebyl ztracený čas:)

Kapitola 4 - Dobré ráno, HELLsinky....

15. října 2008 v 21:59 | Angela |  2.kapitolovka - Sex, drogy, metal...a jizvy

Už jsem sice byla dávno probuzená, ale přesto jsem ležela se zavřenýma očima dál ve vyhřáté posteli. Jsem to ale kurva! Ale přesto jsem měla blažený pocit. Dospěla jsem ale už k závěru, že bych mohla vstávat. Posadila jsem se a protáhla.Odněkud jsem vytáhla svoje spodní prádlo. Sirius si všimnul, že jsem vzhůru a zvedl oči od papírů.
"Ahoj, krásko."
Pocit blaženosti začal pomalu vyprchávat. Jsem to ale štětka!
"Ahoj. Kolik je hodin?"
"Asi půl šesté. Ráno."
"Kdy si vstával?"
"Nešel jsem spát."
Bože, co ten člověk všehno nevydrží. Přišla jsem kolem osmý a skončili jsme v půl druhý ráno. Já jsem úplně celá rozmlácená a on nejevil sebemenší známky únavy.
"Asi bych už měla jít."
Sirius si ke mně přisedl na postel. "To je ale škoda květinko."Zvedl ruku a začal si pohrávat s mými vlasy. Nepatrně jsem ucukla. Všiml si toho a sputil ruku zpátky na postel. Pak jí znovu zvedl a trčil mi za podprsenku stovku. Se zbytkem bílýho prášku.
"Kdyby sis to přece jen rozmyslela, budu za barem."
Odešel a nechal mě tam s mým pocitem viny. Jsem děvka. A naví pěkně laciná. Doufám, že to všem rozhlásí.Sjeďte jí a ona vám podrží celou noc. Fakt paráda. Oblíkla jsem se a rychle vypadla. Zadním vchodem, abych se vyhla baru. Vyhazovač Steve už měl proto pochopení. Za tu řádku let už získal pohopení pro všechny slečny, co se ráno trousily ze Siriusovi postele. Někdy i po dvojcíh či dokonce po trojicích. V těchto případech seony slečny podpíraly a brečely si na ramenou. Byly to povětšinou mladý feťačky, kterým došlo, že právě ztratily poslední zbytky lidský důstojnosti. Já jsem šla sice se značně pokleslou náladou, ale ne úplně zničená. Měla jsem sice na sebe vztek, ale na Siriusův výkon si rozhodně stěžovat nemůžu. Za to, že jsem taková špína si můžu sama. A sama taky musím jít touhle šedou ulicí. Je docela chladno, prelo, ulice jsou mokré. Slunce ještě nevyšlo. Nebe je zahaleno v těžkýh šedých mracích. Po ulicích se válejí odpadky a vajgly. Špína. Potřebuju dlouhou sprchu. Dokud nebudu mít pocit, že jsem se smyla z povrchu zemského. Ale nejdřív udělám něo pro Natali. První sámošky se otevírali. Alespoň jí zaběhnu pro snídani.
Doma jsem zalezla do sprchy Pustila jsem horkou vodu a nechala jsem po sobě stékat horké proudy vody. Vlasy se mi narovnaly a dosahovaly mi až do půlky zad. Pára naplnila celou koupelnu. Zrcadlo se zamlžilo a místnost vytvořila jednu velkou saunu.

She's fading away
Away from this world
Drifting like a feather
She's not like the other girls
She lives in the louds
And talk to a birds
Hopeless little one
She's not like the other girls I know...

Natali byla příjemně překvapená. Divila se ale, kde jsem vzala peníze.
"Dostala jsem zálohu v práci."
"Ty máš práci?"
Natali mě nadšeně obejmula.
"Není to doufám nic ilegálního?"
"Ne ne. Budu servírka v baru."
"Dnešní den začíná vážně krásně!"
Vykoukla jsem z okna. Nad střechami domů zářily první paprsky slunce. Dneska bude přece jenom asi hezkej den.

Evanescence - Even in death

15. října 2008 v 20:48 | Angela |  Hudba
Chci slyšet jen samou chválu!!!;D