Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Kapitola 3 - Beatifull darkness

18. září 2008 v 18:16 | Angela |  2.kapitolovka - Sex, drogy, metal...a jizvy
A Perfect Circle - Passive. Constantinazanlí vědí, že hrála, když šel za Midnightem do baru...
Večer jsem vypadla z domu ještě dřív než přišla Natali. Napsala jsem jí krátký vzkaz ať mě nečeká. Šla jsem se podívat, jak se vede těm prapodivným existencím, které nazývám přáteli. Vydala jsem se do Siriusova baru, který nazval Beautifull darkness - prý na počest všech žen a dívek jako jsem já. S temnou minulostí, přítomností i budocnoustí. Byl to spíš takový metalový klub. Když jsem vešla, otočilo se na mě pár černě odděných chlapíků sedících nejblíž u dveří. Jako vždycky se tu někdo opíjel, někdo líbal, až to vypadalo, že se spolu pomilují u stolu, kde sedí, jiní se věnovali na "parketu" pogu, až z nich lítali pyramidy. Společnost bez pravidel.
Dneska tady koncertovala nějaká amaterská skupina - řádně vlasatá, řádně černá a okovaná, s náležitě kvílejícíma kytarama a bubnama na pokraji proražení. Zpěvák zrovna řval něco o "podzemní krajině ticha, kde padlí andělé rozepínají svá křídla" a zpěvačka do toho předváděla své nejvyšší vokály. Pomalu jsem se tou vřavou snažila dostat k baru. Nakonec mě ale zastavila partička týpků, mazi kterýma byl i Mike - dávala jsem mu pod hlavu svou bundu.
"Nechceš přisednout, kotě?" zeptal se mě.
"Koukám, že tě tam Bodah nenechal chcípnout," řekla jsem mu, když jsem brala místo.
"Měl jsem na mále. Byl nějakej nasranej."
"Je tu vůbec někde?" zeptala jsem se a rozhlídla, jako kdybych měla šanci ho tom davu uvidět.
"Asi ne. Když jsem odcházel, zůstal v hnízdečku."
"Co to bude??" zeptala se mně poněkud rozladěná servírka.
"Jako vždycky - Bloody Mary s velkou dávkou krve. A taky bych potřebovala mluvit se Siriem."
"Momentíček."
"Něco novýho mezi punkerama?"otočila jsem se zpátky na Mika.
"Šušká se o návratu velký metalový královny. Čekáme na nový lepší časy."
"Co to meleš, já už dávno nejsem ta holka, co se jí říká Lilian, protože je v tomhle světě tak...čistá a svatá..."
"Čistá nejsi už od třinácti a to o tobě všichni vědí. Svatá...ne....Ty patříš, ať už chceš nebo ne, k místní "šlechtě". A až se postavíš na nohy, můžeš zaujmout vyšší postavení než Sirius. A to ty víš."
"Miku, to jsou všechno nesmysly...."
"Lian, copak ty pochybuješ, že i tady existuje spravedlnost a čest?"
"Tak teda až budu ta tvá "královna" budu na tebe myslet. Zahrnu tě královskou odměnou."
Smích naší skupinky přerušil až návrat nevrlé servírky.
"Váš drink, madam. Následujte mě, prosím."
Prodírala jsem se za í skrz dav. Nakonec mě nechala stát za dveřma v zadních prostorách. Až sem doléhala hudba.
"Roztáhni svá křídla bělavá
vstříc hvězdným dálavám,
Vždyť život na nikoho nečeká
a jen ty nejsilnější si ve svém klíně ponechá..."
Dveře se po chvilce otevřeli. Stál v nich Sirius.
"Lian." Obejmul mě a políbil na tvář. Pak mi ukázal na sedačku. Za ní byla postel, která svědčila o tom, že tu i občas přespává.
Když zaklapl dveře a otočil se na mě, konečně jsem si ho mohla pořádně prohlédnout. Od té doby, co jsme se neviděli, si nechal narůst knírek a bradku. K jeho tvrdým krásným mužským rysům se hodily perfektně. Změnil i styl oblékání. Ošoupanou koženou bundu vyměnil za dlouhý černý kabát. Co se ale nezměnilo byly jeho nádherné dlouhé černé vlasy a temně hnědé oči.
"Siriusi. Ráda tě znova po letech vidím."
"Já tebe taky. Vyrostla si nám do krásy. Ale jak tě vychoval kriminál?"
"Výchovu ulice nepředělá. Nepovedlo se to ani psychiatrům." Sirius se usmál oním tajemným, až skoro děsivým, úsměvem, při kterém nadzvedne jen jeden koutek a odhalí své zářívé zuby.
"Čeho se ti ode mě žádá, že si se mnou tak neodkladně potřebovala mluvit?"
"Potřebuju fleka. Nemáš náhodou volnej plac servírky?"
Teď už se Sirius nahlas zasmál.
"Ty máš na víc než na obyčejnou servírku. Ale jestli je to opravdu nevyhnutelné....Rád tě budu mít jako svou zaměstnankyni. Alespoň nad tebou budu mít dohled a budu tě moci...chránit."
"Děkuju. Jsem ti vážně moc zavázaná."
"A teď jsem se tě chtěl zeptat," vytahoval z kapsy pytlíček s bílým práškem, "jestli u sebe nemáš žiletku."
"Samozřejmě že mám. Otázkou zůstává, jestli nemáš nějaký šméčko."
"Co si o mě myslíš, slečínko?"zeptal se mě naoko nakvašeně, když rozděloval obsah sáčku na dvě hromádky. "Já mám jen tu nejvyšší kvalitu." Pečlivě vedle sebe připravil dvě lajny a pak vytáhl z peněženky stodolarovku. Podal mi jí přes stůl se slovy: "Dáma první."
Byla jsem celkem natěšená. Byla to moje první čára po propuštění z vězení. Kdyby se o tom dozvěděla kurátorka, bez milosti by mě poslala znova do chládku. Ale i přes to jsem svinula bankovku do tenké uličky a nasála bílý prášek do nosu. Vyšla jsem ze cviku. S mírným popotahováním, abych nekýchla jsem podala bankovku Siriovi. Ten si labužnicky šňupnul. Chvíli jsme naproti sobě seděli a čekali na nástup drogy. Po chvíli se Sirius zvedl a obešel konferenční stoleček. Beze slova mě začal líbat. Nejdřív na rty, pak na krk, nedočkavými prsty mi odhrnoval tílko a hladil moji holou kůži...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Is something wrong when darkness is light in your eyes???

Yes
No
Bylo by to špatně, kdyby se světlo měnilo v temnotu...

Komentáře

1 Any Any | Web | 19. září 2008 v 20:14 | Reagovat

CONSTANTINE A TOHLE je dávka jako prase pro ztracené a zbloudělé, takže moc díky za další díl a znovu se neoriginálně ptám: A dál???

2 Any Any | Web | 19. září 2008 v 20:15 | Reagovat

Jo, a du si to přečíst eště jednou ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama