Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

1.kapitola - Jizvy

12. září 2008 v 21:45 | Angela |  2.kapitolovka - Sex, drogy, metal...a jizvy
Schovávat jizvy??? K čemu??? Seru vám na to, idioti!!! Můžete si políbit prdele s psychoterapiemi, stejně mi nechcete pomoct. Bojíte se mě! Nevstoupíte do temnoty, bojíte se neznáma. Nedáte mi ani kousek sví nanicovatý důvěry. Nemáte víru v život, protože jste jí nikdy nemuseli hledat. Nemáte ani páru o tom, co je život, protože jste nepoznali smrt. Nikdy jste nepoznali její ledový dech. Nevíte, jaké je to být pánem života a smrti. Jen přátelství zná cenu krve. Vy neznáte ani její pach. Její nasládlou chuť. Nikdy jste nepocítili její teplo na svém jazyku. Neuvědomujete si tenkou červenou linii mezi životem a smrtí. Je tvořena krví. Nevinných obětí. A já se teď se žiletkou v ruce ptám, kolik mi je let, abych se musela řezat. Ječím bolestí, sténám, horké slzy se mi jako vodopády valí z očí. V tomhletom zaflusanym pajzlu, kde můžu bejt ráda, že sem ještě oknama svítí slunce. Dost!! Zarejvám žiletku hluboko do kůže, krev teče proudem, chytám jejím sladkou chuť na jazyk. Cítím se jako v extázi, zvrácená rozkoš zalývá celý moje tělo… Do prdele, co to zas kurva vyvádím??? Zakrvácená klečím uprostřed pokoje. Můj punkerskej přítelíček je moc sjetej, než aby mu to vadilo. Strčila jsem mu pod hlavu svojí koženou bundu. "A vopovaž se mi jí poblejt…"zavrčím na něj zcela zbytečně, protože mě stejnak nevnímá. Šla jsem do koupelny a napustila si horkou vanu. Čerstvá rána na ruce mi pořád ještě dost krvácí. Čert to vem…Jsem ráda, že je zrcadlo moc špinavý na to než abych se v něm viděla. Nebo spíš tu trosku, na kterou jsem to dotáhla. No dobrá, vy asi chcete vědět, čím jsem si tohle zasloužila. Začlo to asi takhle - byla jsem malej andílek s blonďatýma lokýnkami. Maminka mě milovala, stejnak jako můj tatínek. Měla jsem malou sestřičku, která byla ještě andělštější než já. Dokonalá rodinná idylka. Dokud maminku na přejezdu nepřeválcoval vlak. Z jejího auta udělal plechovku a z jejího nádhernýho těla tatarák. Miluju jí doteď. Stále na ni myslím a přemýšlím, zda by mě dokázala ochránit. Nevím, koho její smrt zničila nejvíc. Každopádně na fotrovi to bylo vidět nejvíc. Chlastal a bil nás. Přemýšlela jsem jestli by nebylo lepší utéct z domova. Ale neměla jsem kam jít a už vůbec ne s Natali. Uzavírala jsem se do sebe. Propadala jsem nenávisti. Až jednoho dne, když jsem chystala večeři, tak jsem se řízla do prstu. Úžasnější pocit úlevy z tělesný bolesti jsem ještě nezažila. A bylo to tady. Ve třídě jsem byla vždycky podivín. Ale teď jsem ještě začala nosit výhradně dlouhý rukávy, aby nebyly vidět jizvy. Dávala jsem si fakt dost bacha, aby nikdo nic neviděl. Otec by ze mě vytřískal duši. Jenže jednoho dne si jich přece někdo všimnul. Byl o dva roky starší a jmenoval se Thomas. Ukázal mi svět, o kterým jsem neměla ani tušení a ti, co o něm tušení maj, se mu zdaleka vyhýbaj. Ve dvanácti jsem začala kouřit a chlastat, ve třinácti jsem se poprvý sjela. Thomasův kámoš, nějakej Bobby, mi připravil lajnu. A pak jsem se s Thomasem vyspala. Spíš jsem ho svedla. Zhulená jsem pak vyváděla ještě horší věci. Třeba když jsem přišla domů s vlasama na černo. Fotr mě samozřejmě chtěl zbít, jenže já jsem se mu poprvý v životě postavila na odpor. Popadla jsem nůž a byla bych ho ubodala, kdyby mě Natali nezastavila. Naštěstí jsem ho jen bodla do předloktí. Nechal si to zašít a všude tvrdil, že měl jen malou nehodou, když doma kutil. Jo, malou nehodu měl kdysi s mámou, když si mě ušoustali. A malá nehoda se mu ještě připomene. Bylo to krátce potom, co…. Špatně se o tom mluví. Thomas byl můj nejlepší přítel a nejenom to. Jenže jednou v noci ho přepadla banda skinheadů. Chtěli po něm cigára a když řekl, že nekouří, tak ho umlátili k smrti. Už nikdy jsem nepotkala někoho, jako byl on. Milovala jsem ho. Byla to čistá láska, i když se zrodila na špinavý ulici v rytmu Slipknotů. No jo, jsem metalistka, jenže taková, co dělá všem metalistům ostudu. A jednoho dne jsem to posrala úplně nejvíc. Přišla k nám do třídy nová holka, nějaká pozérka. Připomínala mi Claudy666.
"Tak ty taky posloucháš metal? HIM, Lordi a tak?" zeptala se mě.
"Když máš tak ráda Lordy, tak určitě znáš písničku Hard rock hallelujah, viď maličká? Ne ne, já myslím skutečnej metal . Disturbed, Avantasia, Iron Maiden, Children of Bodom, krávo."
Jenže to jsem neměla dělat. Před školou si na mě počkala její sestřička. Skinheadka. Rvát jsem se uměla, což o to. Neměla na mě ale ani promluvit. Zmínit se o mámě a Natali. O Thomasovi. Ubodala jsem jí před školou její vlastní kudlou. A teď to bylo teprve v prdeli…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Any Any | Web | 13. září 2008 v 19:00 | Reagovat

A dál???

2 K-Katti K-Katti | 14. září 2008 v 20:37 | Reagovat

Angee? Začínám se tě bát...

Ale tohle- TOHLE... tak to je dokonalé... Krásně vybraná hudba mě přímo vtáhla do dění... Lehké mrazení co jsem cítila, bylo krásné... Stejně, jako tento příběh, který jsi sepsala...

Začíná to velice slibně- neviem se dočkat dalšího dílu... Opravdu moc krásně napsané... I když i tento příběh poukazuje na to, co se může dít ve tvém nitru a to už tak pěkné není... (Psát to já a číst to matka, dostala by už asi opravdu infarkt xD)...

Nevím proč, ale příběhy psané v tomto stylu mě až nadpozemsky přitahují... V některých příbězích, jako bych se sama znala... Nebo dříve... Neříkám to zrovna o tomto, ale asi každý z nás si v nějakém tom podobném příběhu uvědomí tu věc, že podobnosti jsou až neskutečné... No jo- svět je pro nás až moc krutý, abychom z něj vyvázli v pořádku, bez škrábanců či poskvrněné duše...

Jen tak dál, Lásko...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama