Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Září 2008

Fuuuuj, bojim!!!

26. září 2008 v 10:20 | Angela |  Z (mého) života a nezařaditelné


Kapitola 3 - Beatifull darkness

18. září 2008 v 18:16 | Angela |  2.kapitolovka - Sex, drogy, metal...a jizvy
A Perfect Circle - Passive. Constantinazanlí vědí, že hrála, když šel za Midnightem do baru...
Večer jsem vypadla z domu ještě dřív než přišla Natali. Napsala jsem jí krátký vzkaz ať mě nečeká. Šla jsem se podívat, jak se vede těm prapodivným existencím, které nazývám přáteli. Vydala jsem se do Siriusova baru, který nazval Beautifull darkness - prý na počest všech žen a dívek jako jsem já. S temnou minulostí, přítomností i budocnoustí. Byl to spíš takový metalový klub. Když jsem vešla, otočilo se na mě pár černě odděných chlapíků sedících nejblíž u dveří. Jako vždycky se tu někdo opíjel, někdo líbal, až to vypadalo, že se spolu pomilují u stolu, kde sedí, jiní se věnovali na "parketu" pogu, až z nich lítali pyramidy. Společnost bez pravidel.
Dneska tady koncertovala nějaká amaterská skupina - řádně vlasatá, řádně černá a okovaná, s náležitě kvílejícíma kytarama a bubnama na pokraji proražení. Zpěvák zrovna řval něco o "podzemní krajině ticha, kde padlí andělé rozepínají svá křídla" a zpěvačka do toho předváděla své nejvyšší vokály. Pomalu jsem se tou vřavou snažila dostat k baru. Nakonec mě ale zastavila partička týpků, mazi kterýma byl i Mike - dávala jsem mu pod hlavu svou bundu.
"Nechceš přisednout, kotě?" zeptal se mě.
"Koukám, že tě tam Bodah nenechal chcípnout," řekla jsem mu, když jsem brala místo.
"Měl jsem na mále. Byl nějakej nasranej."
"Je tu vůbec někde?" zeptala jsem se a rozhlídla, jako kdybych měla šanci ho tom davu uvidět.
"Asi ne. Když jsem odcházel, zůstal v hnízdečku."
"Co to bude??" zeptala se mně poněkud rozladěná servírka.
"Jako vždycky - Bloody Mary s velkou dávkou krve. A taky bych potřebovala mluvit se Siriem."
"Momentíček."
"Něco novýho mezi punkerama?"otočila jsem se zpátky na Mika.
"Šušká se o návratu velký metalový královny. Čekáme na nový lepší časy."
"Co to meleš, já už dávno nejsem ta holka, co se jí říká Lilian, protože je v tomhle světě tak...čistá a svatá..."
"Čistá nejsi už od třinácti a to o tobě všichni vědí. Svatá...ne....Ty patříš, ať už chceš nebo ne, k místní "šlechtě". A až se postavíš na nohy, můžeš zaujmout vyšší postavení než Sirius. A to ty víš."
"Miku, to jsou všechno nesmysly...."
"Lian, copak ty pochybuješ, že i tady existuje spravedlnost a čest?"
"Tak teda až budu ta tvá "královna" budu na tebe myslet. Zahrnu tě královskou odměnou."
Smích naší skupinky přerušil až návrat nevrlé servírky.
"Váš drink, madam. Následujte mě, prosím."
Prodírala jsem se za í skrz dav. Nakonec mě nechala stát za dveřma v zadních prostorách. Až sem doléhala hudba.
"Roztáhni svá křídla bělavá
vstříc hvězdným dálavám,
Vždyť život na nikoho nečeká
a jen ty nejsilnější si ve svém klíně ponechá..."
Dveře se po chvilce otevřeli. Stál v nich Sirius.
"Lian." Obejmul mě a políbil na tvář. Pak mi ukázal na sedačku. Za ní byla postel, která svědčila o tom, že tu i občas přespává.
Když zaklapl dveře a otočil se na mě, konečně jsem si ho mohla pořádně prohlédnout. Od té doby, co jsme se neviděli, si nechal narůst knírek a bradku. K jeho tvrdým krásným mužským rysům se hodily perfektně. Změnil i styl oblékání. Ošoupanou koženou bundu vyměnil za dlouhý černý kabát. Co se ale nezměnilo byly jeho nádherné dlouhé černé vlasy a temně hnědé oči.
"Siriusi. Ráda tě znova po letech vidím."
"Já tebe taky. Vyrostla si nám do krásy. Ale jak tě vychoval kriminál?"
"Výchovu ulice nepředělá. Nepovedlo se to ani psychiatrům." Sirius se usmál oním tajemným, až skoro děsivým, úsměvem, při kterém nadzvedne jen jeden koutek a odhalí své zářívé zuby.
"Čeho se ti ode mě žádá, že si se mnou tak neodkladně potřebovala mluvit?"
"Potřebuju fleka. Nemáš náhodou volnej plac servírky?"
Teď už se Sirius nahlas zasmál.
"Ty máš na víc než na obyčejnou servírku. Ale jestli je to opravdu nevyhnutelné....Rád tě budu mít jako svou zaměstnankyni. Alespoň nad tebou budu mít dohled a budu tě moci...chránit."
"Děkuju. Jsem ti vážně moc zavázaná."
"A teď jsem se tě chtěl zeptat," vytahoval z kapsy pytlíček s bílým práškem, "jestli u sebe nemáš žiletku."
"Samozřejmě že mám. Otázkou zůstává, jestli nemáš nějaký šméčko."
"Co si o mě myslíš, slečínko?"zeptal se mě naoko nakvašeně, když rozděloval obsah sáčku na dvě hromádky. "Já mám jen tu nejvyšší kvalitu." Pečlivě vedle sebe připravil dvě lajny a pak vytáhl z peněženky stodolarovku. Podal mi jí přes stůl se slovy: "Dáma první."
Byla jsem celkem natěšená. Byla to moje první čára po propuštění z vězení. Kdyby se o tom dozvěděla kurátorka, bez milosti by mě poslala znova do chládku. Ale i přes to jsem svinula bankovku do tenké uličky a nasála bílý prášek do nosu. Vyšla jsem ze cviku. S mírným popotahováním, abych nekýchla jsem podala bankovku Siriovi. Ten si labužnicky šňupnul. Chvíli jsme naproti sobě seděli a čekali na nástup drogy. Po chvíli se Sirius zvedl a obešel konferenční stoleček. Beze slova mě začal líbat. Nejdřív na rty, pak na krk, nedočkavými prsty mi odhrnoval tílko a hladil moji holou kůži...

2. kapitola - Krev ve vaně

14. září 2008 v 23:06 | Angela |  2.kapitolovka - Sex, drogy, metal...a jizvy

Jak říkám, teď jsem to fakt parádně podělala. Pamatuju si akorát, jak mě nepříčetnou odtáhli od školy. Ječela jsem, škrábala, kopala, snažila se vymanit ze sevření a rozsekat jí na malinkatý kousíčky, i když jsem věděla, že už je dávno mrtvá. Došlo mi to ale až později. Když jsem se probrala ve svěrací kazajce. Bílý stěny, hlava jak po kocovině, pocit paralýzy. Ledový mražení. V blázinci jsem byla do dvaceti. Dost času na škrábání starých jizev, brek a mytí ruku. Trvalo to dlouho, než jsem s mytím rukou přestala. Stále jsem měla pocit, že je na nich krev. Pak jsem si ještě pobyla pět let v base. Dostala jsem milost. Ani nevím, jak jsem si jí zasloužila, ale byla tu, tak jsem roztáhla křídla a vyletěla dohánět svůj život. Bylo to jednoduchý, jen najít zas svý starý přátele a známý. Stačilo se zeptat v jednom baru na Siriuse. A pan Black vtáhne zpátky do života každýho démona. Zpátky do podsvětí, když už mi ukázaly světlo. Ani pět let v blázinci mě nenapravilo. I když jsem se rozhodla docházet za psychologem, kterýho mi doporučila kurátorka. Zrovna dneska mám u něj sezení. Ale teď mě nechte alespoň ještě chvíli na nic nemyslet. Jen já a horká voda...Pomalu jsem zajížděla hlavou pod hladinu. Moje vlasy se kolem mě vznášely a zdáli se tak hebké....Chtělo se mi spát. Najednou mě ale někdo vytáh' nad hladinu a tím mě vytrh' ze zamyšlení.
"Lian, to ne!"
"Klídek Bodahu, nic se neděje!" dostala jsem ze sebe, jen co jsem znovu popadla dech.
"Vyděsila si mě, Lian!" dostával ze sebe ztěžka Bodah, zatímco mě stále držel v náručí. "Koukni tý krve! Už jsem se lek', žes' do toho definitivně praštila."
"Dobrý nic se neděje."
Začala jsem se ztěžka soukat z vany. Bodah mi podal nejčistší ručník, co našel.
"Vypadala jsi jako Amy Lee v Everybody's fool."
Usmála jsem se a zlehka k němu přitiskla své tělo v ručníku.
"Ty jsi moje nyphetaminová holčička," šeptal mi, zatímco mě hladil po vlasech.
"Už musím jít, nebo zmeškám pana Andrease..."
Nechala jsem si od něj dát alespoň malou pusu na čelo, než jsem popadla svoje oblečení a šla se oblíct. Bodah zůstal sedět na vaně a zamyšleně pozoroval vodu odtékající spolu s mou krví. A já jsem běžela za profesorem Andreasem Miguelem Perézem. Byl sice zvyklý, že chodím pozdě, ale alespoň jednou bych ho mohla potěšit včasným příchodem. Nazula jsem teda svý otřískaný Martensky a odešla. Bunda přežila bez úhony. Ale Andy z mýho případu jednou pravděpodobně zešílí.

1.kapitola - Jizvy

12. září 2008 v 21:45 | Angela |  2.kapitolovka - Sex, drogy, metal...a jizvy
Schovávat jizvy??? K čemu??? Seru vám na to, idioti!!! Můžete si políbit prdele s psychoterapiemi, stejně mi nechcete pomoct. Bojíte se mě! Nevstoupíte do temnoty, bojíte se neznáma. Nedáte mi ani kousek sví nanicovatý důvěry. Nemáte víru v život, protože jste jí nikdy nemuseli hledat. Nemáte ani páru o tom, co je život, protože jste nepoznali smrt. Nikdy jste nepoznali její ledový dech. Nevíte, jaké je to být pánem života a smrti. Jen přátelství zná cenu krve. Vy neznáte ani její pach. Její nasládlou chuť. Nikdy jste nepocítili její teplo na svém jazyku. Neuvědomujete si tenkou červenou linii mezi životem a smrtí. Je tvořena krví. Nevinných obětí. A já se teď se žiletkou v ruce ptám, kolik mi je let, abych se musela řezat. Ječím bolestí, sténám, horké slzy se mi jako vodopády valí z očí. V tomhletom zaflusanym pajzlu, kde můžu bejt ráda, že sem ještě oknama svítí slunce. Dost!! Zarejvám žiletku hluboko do kůže, krev teče proudem, chytám jejím sladkou chuť na jazyk. Cítím se jako v extázi, zvrácená rozkoš zalývá celý moje tělo… Do prdele, co to zas kurva vyvádím??? Zakrvácená klečím uprostřed pokoje. Můj punkerskej přítelíček je moc sjetej, než aby mu to vadilo. Strčila jsem mu pod hlavu svojí koženou bundu. "A vopovaž se mi jí poblejt…"zavrčím na něj zcela zbytečně, protože mě stejnak nevnímá. Šla jsem do koupelny a napustila si horkou vanu. Čerstvá rána na ruce mi pořád ještě dost krvácí. Čert to vem…Jsem ráda, že je zrcadlo moc špinavý na to než abych se v něm viděla. Nebo spíš tu trosku, na kterou jsem to dotáhla. No dobrá, vy asi chcete vědět, čím jsem si tohle zasloužila. Začlo to asi takhle - byla jsem malej andílek s blonďatýma lokýnkami. Maminka mě milovala, stejnak jako můj tatínek. Měla jsem malou sestřičku, která byla ještě andělštější než já. Dokonalá rodinná idylka. Dokud maminku na přejezdu nepřeválcoval vlak. Z jejího auta udělal plechovku a z jejího nádhernýho těla tatarák. Miluju jí doteď. Stále na ni myslím a přemýšlím, zda by mě dokázala ochránit. Nevím, koho její smrt zničila nejvíc. Každopádně na fotrovi to bylo vidět nejvíc. Chlastal a bil nás. Přemýšlela jsem jestli by nebylo lepší utéct z domova. Ale neměla jsem kam jít a už vůbec ne s Natali. Uzavírala jsem se do sebe. Propadala jsem nenávisti. Až jednoho dne, když jsem chystala večeři, tak jsem se řízla do prstu. Úžasnější pocit úlevy z tělesný bolesti jsem ještě nezažila. A bylo to tady. Ve třídě jsem byla vždycky podivín. Ale teď jsem ještě začala nosit výhradně dlouhý rukávy, aby nebyly vidět jizvy. Dávala jsem si fakt dost bacha, aby nikdo nic neviděl. Otec by ze mě vytřískal duši. Jenže jednoho dne si jich přece někdo všimnul. Byl o dva roky starší a jmenoval se Thomas. Ukázal mi svět, o kterým jsem neměla ani tušení a ti, co o něm tušení maj, se mu zdaleka vyhýbaj. Ve dvanácti jsem začala kouřit a chlastat, ve třinácti jsem se poprvý sjela. Thomasův kámoš, nějakej Bobby, mi připravil lajnu. A pak jsem se s Thomasem vyspala. Spíš jsem ho svedla. Zhulená jsem pak vyváděla ještě horší věci. Třeba když jsem přišla domů s vlasama na černo. Fotr mě samozřejmě chtěl zbít, jenže já jsem se mu poprvý v životě postavila na odpor. Popadla jsem nůž a byla bych ho ubodala, kdyby mě Natali nezastavila. Naštěstí jsem ho jen bodla do předloktí. Nechal si to zašít a všude tvrdil, že měl jen malou nehodou, když doma kutil. Jo, malou nehodu měl kdysi s mámou, když si mě ušoustali. A malá nehoda se mu ještě připomene. Bylo to krátce potom, co…. Špatně se o tom mluví. Thomas byl můj nejlepší přítel a nejenom to. Jenže jednou v noci ho přepadla banda skinheadů. Chtěli po něm cigára a když řekl, že nekouří, tak ho umlátili k smrti. Už nikdy jsem nepotkala někoho, jako byl on. Milovala jsem ho. Byla to čistá láska, i když se zrodila na špinavý ulici v rytmu Slipknotů. No jo, jsem metalistka, jenže taková, co dělá všem metalistům ostudu. A jednoho dne jsem to posrala úplně nejvíc. Přišla k nám do třídy nová holka, nějaká pozérka. Připomínala mi Claudy666.
"Tak ty taky posloucháš metal? HIM, Lordi a tak?" zeptala se mě.
"Když máš tak ráda Lordy, tak určitě znáš písničku Hard rock hallelujah, viď maličká? Ne ne, já myslím skutečnej metal . Disturbed, Avantasia, Iron Maiden, Children of Bodom, krávo."
Jenže to jsem neměla dělat. Před školou si na mě počkala její sestřička. Skinheadka. Rvát jsem se uměla, což o to. Neměla na mě ale ani promluvit. Zmínit se o mámě a Natali. O Thomasovi. Ubodala jsem jí před školou její vlastní kudlou. A teď to bylo teprve v prdeli…

Keep it wild!!!

12. září 2008 v 20:07 | Angela |  Hudba
Nightwish - Last of the Wilds


Mám takovej pocit, že jí brzo přidám k nějaký povídce....:P

Odhalená na tvém hrobě jsem modlitbou tvé osamělosti...

9. září 2008 v 16:10 | Angela |  Hudba

Sunsetter Nymphetamine.....radši si ani nepouštějte, pokud nemáte rádi chlapy v sukních.

Mno jo, vím že Dani nosí kilty, ae pro lidi co nemají ani páru o metalu to bude takhle asi lepší....Vynechte prosím náboženství, pozérství a že Dani na živo stojí za hovno, děkuji. Jedná se tady přece jen a jen o moje šílenství:)


A co musí udělat, aby byla milována???

9. září 2008 v 16:00 | Angela |  Povídky
Ta, co musí ječet, aby byla slyšet.
Ta, co musí před vámi klečet, aby byla vyslyšena.
Ta, co musí házet věcmi, aby byla vidět.
Ta, co musí fackovat, aby byla viděná.
Ta, co k ní přičichnete jako k růži a stejně jí necítíte.
Ta, co do ní vrazíte a stejně její dotyk necítíte.
Ta, co si jí nevšimnete, ani když brečí a její srdce krvácí.
Ta, co už je vlastně mrtvá.
Celý její život...život???
Se slzami v očích zvedla ruku s pistolí pomalu ke spánku. Mačkala spoušť a doufala, že jí někdo zastaví. Nikdo ale nepřišel.....
*LoL*, to byla zase depka....