Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Sbohem Williame.....(povídka jen tak na okraj)

13. srpna 2008 v 14:07 | Angela |  1. kapitolovka - zatím bez názvu
"Povídkový soubor", autoři já a Katka....původně jsem to jsem chtěla dát až po dopsání kapitolovky, ale proč to sem nedat hned.....
  1. Angela25. 1. 2008 17.21

    Kátinko moje milovaná, já tě tááák děsně miluju... Co takhle spolu rituálně někoho odkráglovat??? Třeba Williama=o)



    odpovědět | Odpovědi: k.katti [2],
  2. k.katti25. 1. 2008 17.28

    Odpověď pro Angela [1]: Souhlasím s tebou... Jen by nám překážel při našem tak vášnivém vztahu.... Je tak sexi, že ho klidně zabiji i za tebe... XD ...



    odpovědět
  3. Angela25. 1. 2008 18.21

    Přijdu domů a na židli odhodím kabát. Dojdu do pokoje a na bílém koberci stojí on - William. Dívá se z okna.
    "Ahoj miláčku." Obejmu ho a políbím na tvář. "Nad čím přemýšlíš?"
    Otočí se ke mě čelem. Pozoruji jeho hnědé vlasy v zapadajícím slunci.
    "Víš, přemýšlel jsem o nás."
    "Vážně? Já taky," odpovím mu a opatrně si z poza opasku za zády vytahuju dýku tak, aby si toho v našem těsném objetí nevšiml.
    "Víš, strašně tě miluju a..." větu nedokončil, protože jsem mu přiložila prst na rty. Jeho zelené oči se vpíjeli do mých a já na okamžik zaváhala - pomyslela jsem na to, že to nedokážu. Hleděla jsem do jeho hlubokých očí. Jdou tak nádherné... Najednou je do široka rozevřel. Zorničky se mu roztáhly ve výrazu němého překvapení. Na koberec dopadají první kapičky krve. Vlkodlačí krve. Pomalu se od Williama odtáhnu. Uprostřed jeho hrudníku je až po rukojeť vražená dýka. Profesionál vždy útočí na srdce. Kam se poděli tvé instinkty lovce? A což teprve instinkty zabijáka? Měl si to vycítit. Víš, že jsem to nechtěla, ale nešlo to jinak. Pustila jsem jeho ruku.
    "Víš, že to tak dál nešlo," šeptám mu zatímco padá na kolena. Naposledy se podívám na paprsky slunce, co se odrážejí od jeho černé košile.Upiju z vína, co nechal stát na stole, a odcházím z bytu. Jeho zelené oči se naposledy kovově zaleskly, než jeho duše opustila tělo ležící n



    odpovědět
  4. Angela25. 1. 2008 18.28

    na našem (červeno) bílém koberci. Sbohem Williame Theodore Shadowe z rodu vlkodlaků z Temných lesů. (Alternativní konec: Upiji z vína na stole. Chutná mi nějak hořce. To bude asi tím novým pocitem - pocitem vraha. Stáhne se mi hrdlo. Přece se tu nerozbrečíš, právě si přece zabila, napomínám se v duchu. Krk se mi ale stáhne ještě víc. Rozkašlu se a padnu na kolena stejně jako před chvílí William. Bojuji o každý nádech. PO chvíli ovšem svůj boj o kyslík vzdávám a padám bezduchá vedle Williama. Jeho oči se škodolibě zaleskly. Stejně jako prázdná ampulka od jedu v jeho ruce. Jinak to nešlo. Oba jsme to věděli.)



    odpovědět | Odpovědi: k.katti [5],K.Katti [6],
  5. k.katti25. 1. 2008 19.13

    Odpověď pro Angela [4]: Angee, nesmířím se s tvojí smrtí a proto sem du dopsat jiný alternativní konec...

    ...Sbohem Williame Theodore Shadowe z rodu vlkodlaků z Temných lesů....
    (Alternativní konec 2.: Pokojem se ozvala velká ráná a v tu chvíli do pokoje večla postava v černém plášti... Angela se na ni se strachem v očích otočila, ale ta se nyní věnovala pozorováním scény před sebou...
    Na zemi leželo mužské tělo ve velké kaluži krve a v jeho očích se odráželo překvapení, ale i strach a snad i trochu štěstí...Z hrudníku mu ven trčela rukojeť obřadní dýky a ještě kolem ní stékala rudá tekutina na zem, na bílí koberec už nyní téže barvy...
    Postava ještě nyní stojící ve dveřích pohlédla na ženu stojící opodál, která byla taktéž smáčená od krve... Pomalu se k ní rozešla a pořád se jí dívala do očí, ale když žena chtěla utéct, tak se k ní rozběhla a obě postavy skončili v obětí...
    "Věděla jsem, že mě neopustíš...Že to pro nás uděláš" Šiptla a konečně si sundala plášť... Nyní tan stála žena s rusými vlasy na ramena a s hnedýma zářícíma očima...
    "Katti" šiptla druhá žena-Angela "Tolik jsem si přála jeho smrt a tak jsem musela...Nikdy už



    odpovědět
  6. K.Katti25. 1. 2008 19.18

    Odpověď pro Angela [4]: Nikdy už tě neopustím...Zůstaneme spolu až do skonání světa..." šeptala dál a křečovitě svírala druhou ženu... Ne nikdy jí neopustí, vždyť kvůli ní vraždila....
    "Co budeme dělat?" zeptala se najednou Katti...
    "To nevím...nevím... Ale zůstaneme spolu,...utečeme daleko, kde nás hledat nebudou..." odpoví ji Angela a konečně se od sebe oddělí...
    Jejich pohled ihned padne na mladíka ležícího na zemi a pak na sebe... Rozumí si, i beze slov... Musí pryč, pryč před všemi...A spolu....
    Obě se chytnou za ruce a vycházejí z pokoje, zanechávaje za sebou mrtvého mladíka a i minulost na kterou budou chtít zapomenout a zůstanou spolu...
    Navždy...)



    odpovědět | Odpovědi: Angela [7],
  7. Angela25. 1. 2008 19.42

    Odpověď pro K.Katti [6]: (Alternativní konec č.3 Angela ležela v posteli a dívala se do stropu. Přemýšlela jak dlouho to ještě vydrží. Pokojem se rozléhalo tiché oddechování jejího spícího přítele. Kdysi se s kamarádkou Katelin obě zbláznily do jeho nádherných očí, vlnitých vlasů a svalnatého těla. Vím jak moc jí to zranilo, když řekl, že odejde se mnou. A já mu teď prostě nedokážu říct, že mám někoho jiného...
    Na okno se ozvalo tiché ťukání. Na parapetu sedí zahalená postava. U pasu se jí v měsíčním světle třpytí stříbrná dýka. William spí. Odtáhnu ze sebe jeho ruku. Rozhlédnu se kolem a s obavami pouštím postavu dovnitř.
    "V té košilce vypadáš krásně," ozve se z pod kápě jemný hlas. Když si jí odhrne, uvidím její hnědé oči a vlasy, jak se jí rozeběhnou z pod kápě až na ramena.Náhle uchopila dýku. Oběhne postel a natáhne ruku s dýkou nad postel. "Tak rychle ať to máme za sebou." Pevně sevřu její ruku a dýku. "Tak na tři. Jedna, dva...tři" Na tři jsme bodly dýku do hrudě nic netušícího Williama. Pak jsem vytáhla za skříně dlouhý plášť a zahalila jsem se do něj. Hned na to jsme vyběhli na ztemnělé střehy a Williama nechaly umřít v blažené nevědomosti spánku. "Miluju tě, Kate...," šeptla jsem tiše jak jsme ruku v ruce běželi k blednoucí obloze.

Tuto povídku bych chtěla věnovat našemu synovi, Šňupíkovi. Miluju tě, ty můj malej mazliku. Tvoje tatínka Angee...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama