Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Takže...jdu s barvou ven

5. května 2008 v 20:52 | Angela |  Angelin sloupkovník aneb názory jednoho blba

Debata na http://blog.blog.cz mě přesvědčila vypsat se z toho, co mi už dlouho leží na srdci. Tedy můj názor na sebevraždy...

Takže, úvodem bych chtěla říct, že demonstrativní sebevraždy neschvaluju (takový debilové si smrt zaslouží, případně si zaslouží přežít a všechno si pořádně vyžrat), ale na sebevraždu jako takovou má právo každý. Netrdvím, že se máme sebevraždit jak na běžícím páse, ale ukončit život z nějakého opravdu závažného důvodu - trvalá invalidnost, smrt nejbližšího člověka, útěk před zákonem (=oD) - to už jsou prostě věci, který život znehodnotí natolik, že už opravdu život nemá smysl. V takových chvílích bychom ale taky neměli být sobečtí . např. je blbost, aby se zabila matka tří dětí proto, že se s ní rozešel přítel, ale když už mám dětí dospělé manžela mrtvého a jsem upoutaná na vozík, ptže nemůžu chodit a pomalu ani nehejbu rukama, tak život strácí smysl. Ale i samotná touha je důvod žít. Třeba když i v této situaci vím, že se mi narodí vnouče atd. Takový lidé jsou opravdu silní a zaslouží si náš obdiv. Ale pokud se o sebevraždu pokusí nějakej emo pozér (zdůrazňuju pozér, ptře jsem se už hodněkrát zúčastnila diskuzí na toto téma a emaři jako takový prostě důvod umřít nemaj), to už je vážně vrchol debility. Když máš deprese a si v pubertě, tak to chce prostě najít blízkýho přítele a všechno mu říct. A pokud se ocitnete na místě toho přítele, neotáčejte se k takovýmu člověku zády. Samozřejmě, že se může jednat jen o stav blbý nálady - pětka ve škole, rozchod -, ale co když je to opravdu vážný??? Netočte se zády (přece nechcete, aby se objevil ve statistikách). Snažte se pomáhat, ale neodkazujte jen na psychologa/psychiatra. Pokud mu nebude věřit, bylo by to beztak k ho*nu. A to platí i v případě, když se "jen" řeže. Pokud si toho všimnete (a to jste pak opravdu dobří přátelé), pozvěte ho třeba na kafe a popovídejte si s ním o tom. Ale moc na něj netlačte, nebo vám práskne s dveřma a jste nahraný. Radši pomalinku polehounku. A taky vás prosím, neodepisujte je. Ani pokud to jsou sebevrazi nebo sebepoškozovatelé. Hledejte to dobré i v odvrácených stranách....
Děkuju ti moc, Evi...... A tobě taky, Niky......
Btw, když už jsem u toho ylévání, tak vzkaz pro mámu - Eica Topinnen - metalista, Amy Lee - gothička, Adam Gontier - emař....Jarolím - plešoun a fotbalový trenér...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama