Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Květen 2008

Záhada rozluštěnaaaa!!!!!

26. května 2008 v 23:14 | Angela |  Angelin sloupkovník aneb názory jednoho blba
Tak jsem zpátky ze ŠvP. Úplně nejvíc hrůza, neptejte se. Ale na něco jsem tam přišla a nemůžu se dočkat, až to vykřičím do celého světa. Přišla jsem na význam názvu songu Lithium!!!! To si takhle čtu příbalovej leták Ibalginu (mimochodem protože jsem chtěla zjistit, kolik mi jich stačí na předávkování) a tam stojí: Může zvýšit hladinu lithia (léky na EPILEPSII). Chápete to? Na EPILEPSII! Amyin brácha Robie má epilepsii a Amy vede organizaci na boj proti epilepsii. Ale tuhle informaci už jste určo měli, ne? A kdo ne, tak ať mi to radši ani neříká...

To, co jiní nevidí....

15. května 2008 v 20:54 | Angela |  Povídky
15.5.
Dneska jsem zase měla špatnou náladu. I Kirsten říkala, že jsem nějaká divná. Přitom bych se měla radovat, ve škole se mi daří, doma je všechno v pohodě, tak proč???
18.5.
Dneska byl super den!!! Ten úžasnej kluk ze třídy, Mike, mě pozval na rande!!! Byla jsem v sedmém nebi. Šli jsme nejdřív do kavárny a pak se procházeli v parku. Prostě skvělej den. I když jsem si večer hned po večeři šla lehnout. Nějak jsem prostě nechtěla být s rodinou. Asi ta zamilovanost.
20.5.
Vůbec nechápu,co se to se mnou děje. Kirsten na víkend odjela, tak jsem myslela, že bych mohla strávit víkend s rodiči. Jenže jsem měla mizernou náladu. Tak jsem byla celej víkend zalezlá. Dokonce jsem ani nepřijala pozvání na kafe od Mika.
25.5.
Já jsem tak blbá kráva!!! Podělala jsem písemku ve škole!!! Napsal jsem jí na dvě mínus. Dvě mínus!!!! Jak může bejt někdo tak blbej!!! Měla bych si dát pár facek.
27.5.
Dneska jsem seděla na gauči v pokoji a koukala do prázdna. Objímala jsem si kolena a jen tak přemýšlela o smrti. Taky jsem přemýšlela nad sebou. Že jsem vlastně úplně obyčejná. Nahraditelná. Po chvilce se mi do očí začaly drát slzy. Měla jsem schůzku s Kirsten. Mluvily jsme spolu přes zvonek a já poslala pryč, že jsem na to zapomněla a že mi není dobře. Pak jsem se vrátila na gauč. Uvědomila jsem si, že jsem lhala své nejlepší kamarádce.Uvědomila jsem si, jaká jsem odporná svině a rozbrečela jsem se doopravdy.
1.6.
Večer jsem nemohla spát. Myslela jsem na Mika a věděla jsem, že pro něj asi nejsem ta pravá. Posvětě přece běhá milion hezčích a chytřejšch holek. Co milion, miliarda!!! Ráno jsem se cítila celkem fajn i odpoledne bylo dobrý. Ale večer jsem o samotě zase měla čas na přemýšlení...
3.6.
Odpoledne jsem byla s Mikem. Nejdřív mě vzal na oběd a pak do parku. Dokonce mě i políbil a chce se mnou chodit!! Asi přece jenom nejsem odepsaná!!! Řekla jsem mu ale, že si ještě nechám čas na rozmyšlenou. Kluci mají rádi, když jsou holky trochu nedobytný.
5.6.
Mike si našel jinou!!! Chodí s tou courou Mandy od nás ze třídy. Jak mohl?!?! Měla jsem ho lovit hned, já kráva. Ne ho nechat takový štětce!!! Jsem kráva, kráva, kráva!!! Jsem tak blbá...
8.6.
Jak jsem jí ho mohla takhle nechat??? Když vidím, jak se s ní tahá. Jsem obyčejná lemra z předměstí, o kterou by pohledem nezavadil ani popelář. Jsem úplně k ničemu! Naprosto vymaštěná koza! Nechat si utéct takovou partii, jsem vážně totálně blbá.
9.6.
I Kirsten na mě poznala, že se něco děje. Pozvala mě na zmrzlinu, aby mi zvedla náladu. Všechno jsem jí vyklopila, mou situaci s Mikem a jak mě to trápí. Skoro jsem se zase rozbrečela. Jsem taková měkota.
14.6.
Kirsten už je ze mě pěkně na nervy. Ani bych se jí nedivila, kdyby se na mě vykašlala. Byla bych beztak asi lepší mrtvá. A aní jí už by to moc nevadilo...
15.6.
Mike se rozešel s Mandy!! Ale vypadá, že už o mě nemá zájem.Když se podívám do zrcadla, ani se mu nedivím. Kouká se na mě mrtvola s bílou kůží a kruhama pod očima. A co horšího, začínají se objevovat jizy. Od žiletky, nože...Mám strach se někomu svěřit.
Mám pocit, že jsou ve mně dvě rozdílné nosoby - osoba s bičem a ta, co příjímá nadávky. Ta měla ze začátku alespoň sílu se bránit. Ale teď už jen pokorně leží a přijímá rány, nechává to plynout...
16.6.
Strašně jsem se pohádala s Kirsten. Poslala jsem jí do hajzlu a ona řekla, že mě nepotřebuje, že na mě totálně kašle. Co si o sobě myslí??? Však ona zase přileze.
23.6.
I po týdnu se se mnou Kirsten odmítá bavit. Totálně mě ignoruje. Možná jí to i trochu mrzí. Panebože, jak jsem si mohla nechat uninout svou poslední blízkou osobu???
1.7.
Už nemám sílu jít dál. Sbohem, krutý světe.
...................................
Stála jsem na zábradlí mostu. Měla jsem pocit, že cítím ve větru závan Mikovy oblíbené kávy, Kirstenina parfému a mámina jahodového koláče.Zavřela jsem oči. Vánek mi cuchal vlasy. Byla jsem odhodlaná skočit. Jakoby mě ale něco drželo zpátky. Pak jsem si uvědomila, že skutečně cítím tah za zápěstí. Byla to Kistren, drela mě za ruku, obličej plný slz. Její oči mě prosili: Neskákej!
Do očí se mi taky nahrnuly slzy a donutilo mě to slézt. Tenkrát jsem si uvědomila cenu života a PŘÁTELSTVÍ....
...................................
2.7.
Milý deníčku, už nikdy neudělám takovouhle blbost!!!! Jak jsem to jen mohla udělat??? A hlavně Kirsten??? Ale stejně bych se ještě chtěl vrátit k tomu, co jsem tam cítila. Kirsten říká, že to občas cítí taky. Mám pocit, že je to závan smrti. Nebo snad touhy po životě???

5.kapitola

7. května 2008 v 18:01 | Angela |  1. kapitolovka - zatím bez názvu
Vstupní halou se rozléhaly kroky. Vysokými okny pronikalo dovnitř měsíční světlo a osvětlovalo tvář mladíka, který se sem vplížil pod rouškou tmy za jediným cílem - najít a zabít.To si ti vzpurní upíři a vlkodlaci myslí, že budou dělat převrat?Tohle jim zchladí hlavy.
Mladík byl zabraný do svého přemítání, jak bude odměněn, až úkol splní, že si ani nevšiml nepatrného pohybu za sloupem u schodiště. To pro něj bylo už moc pozdě. Vzduchem se mihla dýka a v příštím okamžiku už jí měl přitisknutou u krku. Mladíkovi se z úst vydralo tiché zakňourání. Z lovce se stala kořist.
"Tohle vám přijde draho! Jsem Black a jestli se mi něco uděláte…."
"…tatínek nám vyhlásí válku? Jako by to neudělal už dávno."
Mladík hlasitě polknul. Uvědomil si, že tohle nebyl zrovna nejvhodnější argument.
"Mohu vám být užitečný. Mám informace, které by vám mohli být užitečné."
"Myslíš si, že nevím, že se snažíte zabít Arianu? Že z ní máte strach, protože ona je ta, která skončí vaší nadvládu? Že Weber byl jen špeh?"
"Vidím, že stále ještě nevíš všechno. Nevíš to nejdůležitější. O její krk tu nejde. Ale tak jako tak chcípne." Mladý Black se rozesmál. "To ti ta malá coura nevěří?"
Další smích zanikl v záchvatu kašle. Kapky krve se rozstříkly po schodišti. Dýka prořízla krk, krev z tepen vtékala do průdušnice. Mladík padl na všechny čtyři. Pak se zřítil mrtvý do kaluže krve. Ruka,která držela dýku, byla nyní volně svěšena podél mužského těla. Ve tmě se kovově zaleskli dvě tmavě zelené oči.

William vklouzl do ložnice. Otřel svou stříbrnou dýku do kapesníku. Pak ho hodil do uhasínajícího ohně. Kapesník ihned vzplál jasnými plameny.
"Wille?" Znělo to spíš jako otázka než jako oslovení. William se pocítil trochu provinile.
"Miláčku, ty ještě nespíš?"prohodil jakoby mimochodem k postavě sedící posteli.
"Čí byla ta krev?"
"No víš…"začal William hledajíc dobrou výmluvu. Pomalu odložil dýku na krbovou římsu.
"Co se stalo?" zeptala se Ariana a zahleděla se do jeho očí. William se pokusil ucuknout pohledem, ale nešlo to.
"Přišel sem další špeh od Blacků. Jsem si jistý, že chtěl někoho zabít."
"Další? On už tu nějaký byl?"
William se chtěl začít znovu vytáčet, ale Arianě svitlo.
"Určitě to byl Weber. Proč si mi to neřekl?"
"Ty jsi mi prý taky něco neřekla."
Na okamžik zavládlo rozpačité ticho.
"Rozhodně to nebylo proto, že bych ti nevěřila…"
William jí vzal za ruku. "Mám o tebe strach," zašeptal. Ariana zvedla oči.
"Koho chráníš?"
"Cože?"
"Kdo to je ,když ne ty? "
Ariana zbledla. "Odkud to víš?"
"Kolik toho ještě nevím?"
"Wille..."
"Ariano, uvědom si, že na to sama nestačíš. Tohle je moc vysoká hra. Už stála hodně životů a já nedopustím, aby stála další."
"Williame, to ty neovlivníš..."
"Ale samotná to taky nezvládneš. Potřebuješ pomoc! Uvědom si, že je za pět minut dvanáct!"
William se rozohněně díval Arianě do očí. Cítila, že z něj má strach, ale zároveň z něj cítila sílu - teď byl mužem víc než kdy jindy. Nastala chvíle, kdy oba cítili, že pro toho druhého i zemřou. William náhle stuhl. Nebylo to proto, že se někdo blížil ke dveřím ložnice. Věděl, že je to paní Baltimorová. Jenže jeho vlčí smysly mu prozradily, že nenese dobré zprávy.

Takže...jdu s barvou ven

5. května 2008 v 20:52 | Angela |  Angelin sloupkovník aneb názory jednoho blba

Debata na http://blog.blog.cz mě přesvědčila vypsat se z toho, co mi už dlouho leží na srdci. Tedy můj názor na sebevraždy...

Takže, úvodem bych chtěla říct, že demonstrativní sebevraždy neschvaluju (takový debilové si smrt zaslouží, případně si zaslouží přežít a všechno si pořádně vyžrat), ale na sebevraždu jako takovou má právo každý. Netrdvím, že se máme sebevraždit jak na běžícím páse, ale ukončit život z nějakého opravdu závažného důvodu - trvalá invalidnost, smrt nejbližšího člověka, útěk před zákonem (=oD) - to už jsou prostě věci, který život znehodnotí natolik, že už opravdu život nemá smysl. V takových chvílích bychom ale taky neměli být sobečtí . např. je blbost, aby se zabila matka tří dětí proto, že se s ní rozešel přítel, ale když už mám dětí dospělé manžela mrtvého a jsem upoutaná na vozík, ptže nemůžu chodit a pomalu ani nehejbu rukama, tak život strácí smysl. Ale i samotná touha je důvod žít. Třeba když i v této situaci vím, že se mi narodí vnouče atd. Takový lidé jsou opravdu silní a zaslouží si náš obdiv. Ale pokud se o sebevraždu pokusí nějakej emo pozér (zdůrazňuju pozér, ptře jsem se už hodněkrát zúčastnila diskuzí na toto téma a emaři jako takový prostě důvod umřít nemaj), to už je vážně vrchol debility. Když máš deprese a si v pubertě, tak to chce prostě najít blízkýho přítele a všechno mu říct. A pokud se ocitnete na místě toho přítele, neotáčejte se k takovýmu člověku zády. Samozřejmě, že se může jednat jen o stav blbý nálady - pětka ve škole, rozchod -, ale co když je to opravdu vážný??? Netočte se zády (přece nechcete, aby se objevil ve statistikách). Snažte se pomáhat, ale neodkazujte jen na psychologa/psychiatra. Pokud mu nebude věřit, bylo by to beztak k ho*nu. A to platí i v případě, když se "jen" řeže. Pokud si toho všimnete (a to jste pak opravdu dobří přátelé), pozvěte ho třeba na kafe a popovídejte si s ním o tom. Ale moc na něj netlačte, nebo vám práskne s dveřma a jste nahraný. Radši pomalinku polehounku. A taky vás prosím, neodepisujte je. Ani pokud to jsou sebevrazi nebo sebepoškozovatelé. Hledejte to dobré i v odvrácených stranách....
Děkuju ti moc, Evi...... A tobě taky, Niky......
Btw, když už jsem u toho ylévání, tak vzkaz pro mámu - Eica Topinnen - metalista, Amy Lee - gothička, Adam Gontier - emař....Jarolím - plešoun a fotbalový trenér...