Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Most

25. ledna 2008 v 17:53 | Angela |  Povídky
Oslepuje mě světlo slunce, kolem mě chodí lidé, ale přesto jsem sama ve svém světě temnoty.Stojím na mostě a zhlížím dolů do řeky. Kéž by odplavila to trápení, tu bolest, kterou skrývám.Z mých tmavě zelených očí mi stékají slzy.Ptají se kolemjdoucích, proč mi nepomůžou. V ruce držím láhev vodky. Vypiju poslední lok a odhazuju lahev do řeky. V té lahvi se skrývá dopis plný úzkosti a naděje. V pomoc už ani nedoufám. Piere ze Simple Plan mi za doprovodu hudby šeptá do ucha: I am sick of this life... Tak to máme společný. Vypínám discmana a schovávám ho do batohu.Přes kapuci mi není vidět do obličeje. Ale kdo by můj obličej přece jen viděl, cítil by jen bolest a viděl by mi v očích samotu a deprese. Opírám baťůžek o zábradlí a koukám do řeky. Proč mám tohle všechno snášet? Cítit bolest a strach a od ostatních dostávat to samý? Můj svět je křehký jako domeček z karet. Bortí se už nekonečně dlouho. Kolem se stahují mraky. Z alkoholu se mi točí hlava, ale i přesto mám podivně čisté myšlenky.První kapky deště dopadají do řeky. Z báglu vytahuji medvídka a dávám mu poslední pusu. Snad jim to budeš schopný vysvětlit. Sundavám si kapuci. Co je na druhý straně? ptám se svých mlčících společníků. Cítím v mých hnědých vlasech první chladivé kapky deště. Odplavují bolest, vzpomínky, strach, samotu, vztek a celý můj dosavadní život. Stoupám si na zábradlí a mám pocit, že jsem padlý anděl, co rozpíná svá mohutná černá křídla. Následuje to nejkrásnější, co mě kdy potkalo. Let na křídlech z kapek deště. Cítím chladnou vodu z řeky jak se dotýká mého těla. Narážím do kamenů.Ale už je mi to všechno jedno.Mé prázdné skelné oči pozorují oblaka nade mnou. Promiňte mi to. Propadám se do temnoty. Každý další nádech je bolestivý. Můj tep se zpomaluje. Temnotu střídá světlo. Sbohem. Uvidíme se v pekle...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K.Katti K.Katti | E-mail | Web | 25. ledna 2008 v 18:11 | Reagovat

Boží... Tak takhle bych taky chtěla zkončit...nebo radši ne, kvůli tobě Angee to neudělám...

Je to smutný a i docela depresivní (ještě že jich už sem se zbavila XD...)

Líbí se mi ta věta "Stoupám si na zábradlí a mám pocit, že jsem padlý anděl, co rozpíná svá mohutná černá křídla." ta je prostě nejlepší, tolik emocí je v ní skryto-podle mě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama