Blog je nevhodný pro mladší patnácti let. Obsahuje erotiku, násilí a drogy. Jinak jste tu všichni vítáni=o)

Když víte, co příjde potom...(smrt)

28. ledna 2008 v 12:29 | Angela |  Povídky
Jsou lidé, co vidí víc. A přijde okamžik, kdy jim i vy budete muset uvěřit...
______________________________________________________
Běžela jsem po ulici. Nebyla jsem ve své kůži. Popravdě řečeno, byla jsem tak rozhozená, jak to jen šlo. Nebylo to ani tak tvrzením mé kamarádky Anette, že vídá duchy, ale tím, že za ní údajně přišel můj přítel, co měl nedávno smrtelnou nehodu. A to zabolelo. Teď jsem utíkala domů a nic nevnímala. Málem mě srazilo auto, ale ani tehdy jsem se nezastavila. Doma jsem padla na postel. V hlavě mi duněla jediná myšlenka: Proč zrovna Johny? Co komu udělal? Jak můj pes uviděl ty slzy, položil mi hlavu na polštář a hluboce se mi zadíval do očí. Nevím, jak dlouho jsem tak ležela, ale nakonec jsem usnula vyčerpáním.
Ráno jsem se probudila v pět a bylo mi jasné, že už neusnu. Ačkoliv bylo léto, venku bylo chladno a na okno se tlačila hustá mlha. Jedniné, co prozařovalo šedou atmosféru tohoto rána byla kytice rudých růží ve váze na mém pracovním stole. Na okamžik mě napadlo, jak se tam asi dostaly, ale pak jsem zaslechla šramot z předsíně. Napadlo mě, že to možná bude mamka, protože ona jediná má náhradní klíče. Jaké však bylo moje překvapení, když za mnou do pokoje vešla Anette. Jako vždy byla dokonale gothická. Černé vlasy jí splývaly na ramena a na sobě měla černé korzetové šaty. V rukou držela jedinou bílou růži. Vypadala tak trochu jako přízrak.
"Anette? Co tady děláš?" vypravila jsem ze sebe nakonec.
"Přišla jsem se ti omluvit za ten včerejšek. To s Johnatanem je mi taky strašně líto." Odmlčela se. "Víš, že jsem ho držela za ruku, když ho vezli do nemocnice. A dala bych cokoli na světě, aby si tam s ním mohla být místo mě."
Otřela jsem si zvhlé oči do přikrývky. Anette mezitím pokračovala.
"A taky je mi líto, že jsem tam včera nemohla být s tebou."
"Kde?" Nechápavě jsem se na ní podívala.
Anette se zahleděla z okna. "Většina duší si to nepamatuje." Stichla. Pak svůj nepřítomný pohled obrátila na mě. "Včera to auto...Vážně si nevzpomínáš? Srazilo tě..."
Zamrkala jsem. Z toho šoku jsem se nemohla vzpamatovat.
"To jsem jako...mrtvá?" vymáčkla jsem ze sebe.
"Vlastně ano. Ale tady nemůžeš zůstat. Já jsem tady abych ti usnadnila přechod."
"Přechod kam?" Stále jsem to nechápala.
Anette si přičichla k růži. Pak ke mě natáhla ruku. "To je jen na tobě."
Chytla jsem se jí a zvedla. Teprve teď jsem si všimla, že už bude svítat. Anette mi podala růži a já si ji od ní vzala. První paprsky slunce se dotkly okvětních lístků.Teplé, zlatavé světlo prořízlo mlhu a chlad, měla jsem pocit, že naplňuje celou místnost. Najednou všechno zmizelo. Byla jsem jen já, bílá růže a všeobjímající světlo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříš v duchy a posmrtný život?

Ano
Ne

Komentáře

1 K.Katti K.Katti | E-mail | Web | 28. ledna 2008 v 14:30 | Reagovat

aaaaaaaa, zajímavé, něco mi to připomíná....jak jen se to jmenovalo....6 smysl! - To bude ono!...XD

Taky nějaký blázen do gothicu ne?!....

ááááá, tolik bych chtěla taky takovú růži...fňuk....

XDDD

2 WM Angela WM Angela | 28. ledna 2008 v 14:39 | Reagovat

Šestý smysl jsem neviděla, zatím jsem ho vždycky prošvihla :,-( Mě se gothicismus líbí, vždyť víš, jaká zvrácená temná duše jsem...Jen mě napadlo, že by se z toho dala udělat kapitolovka. Ale až doplácám tu svojí upíro-vlkodlačárnu..... a mohlo by se to jmenovat Anette - anděl smrti...ježiš to je blbý. Ehm, tak to radši psát nebudu=o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama